James Patterso n • h od i na pravdy
Měl jsem stejný pocit a nemohl jsem se ho zbavit. Rozhodli jsme se odejít, zavolat na úřad šerifa a najít místo, odkud útočník střílel. Ale když jsme odcházeli kluzkým tunelem ve skále, měl jsem pocit, že se v lomu dalo ještě něco najít. Slíbil jsem sám sobě, že se tam příští den vrátím. Jakmile jsem měl mobilní signál, zavolal jsem jedinému ze všech policistů, které jsem zatím ve Starksville potkal, jenž mi připadal skutečně schopný. Detektiv Pedelini to zvedl při druhém zazvonění. Pověděl jsem mu, co se stalo, a on řekl, že se nachází ani ne dvacet minut od nás a sejdeme se na vyhlídce. „Nechoďte do toho lesa beze mě,“ varoval nás Pedelini. Poslechli jsme. Přijel v neoznačeném bílém Jeepu Cherokee pět minut po nás. Popsali jsme mu, co se stalo, ukázali mu pozice, na nichž jsme byli, když střelba začala, a poskytli mu hrubý odhad, odkud útočník střílel. Pedelini přikývl a přikázal: „Držte se za mnou.“ Detektiv si začal prosekávat cestu v porostu mačetou, kterou si vzal z bedny na korbě džípu. Při pohledu zdola se zdálo, že se odstřelovač nachází kousek od okraje, ale brzy jsme zjistili, že asi tři metry od hrany je svah příliš strmý, než aby se po něm dalo bezpečně chodit. Pedelini se na tom nebezpečném místě zastavil a všichni jsme se museli chytit větví, abychom neupadli. „Tady byl váš střelec,“ řekl a ukázal mačetou na vytlačené místo v listí. „A sem se zabodly nohy jeho dvojnožky.“ Popošel jsem, uviděl dva otvory v hlíně a ukázal Bree zválené kapradí. „Seděl, nohama se opíral o kořeny tamtoho stromu a měl podpěru.“ Pedelini si poslechl naše teorie, proč nás dobrý střelec s podpěrou mohl minout, a označil všechny za pravděpodobné, ale ne zcela přesvědčivé. Prohledali jsme oblast a nenašli žádné nábojnice, což znamenalo, že si střelec udělal čas na úklid. To však nenaznačovalo nic jiného, než že byl chytrý. Pedelini nás vyvedl z lesa. Všichni jsme byli propocení, a tak jsme se posadili do detektivova klimatizovaného auta. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254354