Page 1

James Patterso n • h od i na pravdy

Měl jsem stejný pocit a nemohl jsem se ho zbavit. Rozhodli jsme se odejít, zavolat na úřad šerifa a  najít místo, odkud útočník střílel. Ale když jsme odcházeli kluzkým tunelem ve skále, měl jsem pocit, že se v lomu dalo ještě něco najít. Slíbil jsem sám sobě, že se tam příští den vrátím. Jakmile jsem měl mobilní signál, zavolal jsem jedinému ze všech policistů, které jsem zatím ve Starksville potkal, jenž mi připadal skutečně schopný. Detektiv Pedelini to zvedl při druhém zazvonění. Pověděl jsem mu, co se stalo, a on řekl, že se nachází ani ne dvacet minut od nás a sejdeme se na vyhlídce. „Nechoďte do toho lesa beze mě,“ varoval nás Pedelini. Poslechli jsme. Přijel v neoznačeném bílém Jeepu Cherokee pět minut po nás. Popsali jsme mu, co se stalo, ukázali mu pozice, na nichž jsme byli, když střelba začala, a  poskytli mu hrubý odhad, odkud útočník střílel. Pedelini přikývl a přikázal: „Držte se za mnou.“ Detektiv si začal prosekávat cestu v porostu mačetou, kterou si vzal z  bedny na korbě džípu. Při pohledu zdola se zdálo, že se odstřelovač nachází kousek od okraje, ale brzy jsme zjistili, že asi tři metry od hrany je svah příliš strmý, než aby se po něm dalo bezpečně chodit. Pedelini se na tom nebezpečném místě zastavil a všichni jsme se museli chytit větví, abychom neupadli. „Tady byl váš střelec,“ řekl a ukázal mačetou na vytlačené místo v listí. „A sem se zabodly nohy jeho dvojnožky.“ Popošel jsem, uviděl dva otvory v hlíně a ukázal Bree zválené kapradí. „Seděl, nohama se opíral o  kořeny tamtoho stromu a měl podpěru.“ Pedelini si poslechl naše teorie, proč nás dobrý střelec s podpěrou mohl minout, a označil všechny za pravděpodobné, ale ne zcela přesvědčivé. Prohledali jsme oblast a nenašli žádné nábojnice, což znamenalo, že si střelec udělal čas na úklid. To však nenaznačovalo nic jiného, než že byl chytrý. Pedelini nás vyvedl z  lesa. Všichni jsme byli propocení, a tak jsme se posadili do detektivova klimatizovaného auta. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254354


James Patterso n • h od i na pravdy

„Co jste tam dole dělali?“ zeptal se. „Jsem svědomitý,“ řekl jsem. „Rád si projdu místo činu osobně, když to jde.“ „Našli jste něco?“ „Některé vzdálenosti na nákresech nesedí,“ odpověděl jsem. Detektiv se zatvářil znechuceně. „Vzdálenosti. To je Frostova a Carmichaelova práce. Nějaké další chyby?“ Pronesl to zcela věcným tónem, jako by si jenom chtěl nechat poradit od zkušenějších vyšetřovatelů. Bree řekla: „Vypadá to, že ty kamenné bloky někdo vydrbal drátěným kartáčem a čističem.“ Pedelini se zatvářil nešťastně. „Udělala to Cece Turnbullová asi měsíc a půl poté, co Rashawn umřel. Doslechla se, že se místní mládež chodí na místo, kde jejího chlapce někdo znásilnil a  zabil, dívat. Jako na nějakou mizernou atrakci. Věřili byste tomu?“ Pedelini se pokřiveně ušklíbl a pokračoval: „Cece zkrátka tou dobou už zase jela v pití a drogách a povolily jí nervy. Koupila si flašku Jacka Danielse a nějaký perník, šla a vyčistila ten kámen kartáčem na grily a  odstraňovačem grafitti. Ráno poté jsem tady tu chuděru našel, namol opilou a uplakanou.“

Kapitola 30 Pedelini nás doprovodil do úřadu šerifa, abychom útok nahlásili. Než jsme se tam toho sobotního odpoledne dostali, bylo po třetí hodině a uniformovaní policisté střídali směny. Detektiv nás odvedl do místnosti mužstva a ukázal na dvě křesla u svého stolu, na kterém měl fotografii, na níž chytal ryby ze člunu se dvěma roztomilými holčičkami. „Vaše dcery?“ zeptala se Bree. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254354


James Patterso n • h od i na pravdy

Detektiv se usmál a odpověděl: „Dvě radosti mého života.“ „Jsou krásné,“ řekl jsem. „Kdy vám zemřela manželka?“ Moje žena se na mě zamračila, ale Pedelini naklonil hlavu ke straně a zeptal se: „Jak víte, že je po smrti?“ „Poznal jsem to podle toho, jak jste si před chvilkou mnul prsteník levé ruky. Také jsem se občas přistihl, jak to dělám, poté co mi zemřela první žena.“ Pedelini pohlédl na svou ruku a řekl: „Připomeňte mi, že s  vámi nemám hrát poker, doktore Crossi. Moje Ellen zemřela v září před sedmi lety. Při porodu.“ „To je mi moc líto, detektive,“ řekl jsem. „Musela to pro vás být velká rána.“ „Děkuju vám,“ řekl Pedelini. „Ale na nohou mě drží holčičky a moje práce. Dáte si něco k pití? Kávu? Čaj? Coca-Colu? Mr. Pibb?“ „Dám si kávu,“ řekla Bree. „Se smetanou, bez cukru.“ „A Mr. Pibb,“ požádal jsem. „Tuhle limonádu jsem už léta neměl.“ „Taky ji mám rád,“ přiznal Pedelini a zmizel v chodbě. „Zamlouvá se mi,“ řekla moje žena. „Mně taky,“ připustil jsem. „Vypadá důvěryhodně.“ Do místnosti vstoupila zástupkyně šerifa s náručím plným spisů a dopisů, které roznášela po různých stolech. Když došla k Pedelinimu, zeptala se: „Kde je ten chlap?“ „Šel nám pro něco k pití,“ odpověděla Bree. Přikývla, položila na jeho stůl několik zaprášených spisů a  řekla: „Povězte mu, že jsou to ty, které si vyžádal v archivu.“ „Vyřídíme to,“ slíbil jsem a zástupkyně šla dál. Dostal jsem křeč do zad a postavil jsem se, abych se protáhl. Při tom jsem náhodou pohlédl na spisy, uviděl vybledlé štítky na deskách a  hlava mi poskočila o  pár centimetrů dozadu. Na horních deskách bylo napsáno Crossová, Christina. Na těch pod nimi Cross, Jason. 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254354

Hodina pravdy (Ukázka, strana 99)  
Hodina pravdy (Ukázka, strana 99)