Page 1

líbilo, zároveň mě však představa rodičovství nepřestala strašit svou omezeností. Budoucnost jsem si představovala mnohem atraktivněji než naplněnou dětským žvatláním a hrabáním se v  písku. Bylo v  ní spíš cestování po  světě, vysedávání v kavárnách, sbírání námětů na články a jejich sepisování. Jistým způsobem mě rodičovství děsilo i  svou nezvratností. Bydliště, práci, manželství – ačkoliv je to obtížné, většinu životních rozhodnutí můžeme znovu zvážit. Dítě je neodvolatelné. Proč bych se dobrovolně pouštěla do  něčeho svazujícího, co v  mé mysli bylo navíc spojeno s  milionem různých obav? Nešlo jenom o  věčnou otázku, jestli dokážu být dobrá máma. Bála jsem se dalších věcí. Jak budu vypadat jako těhotná? Je možné vůbec milovat ženu, která bude jako nafouknutá velryba a třeba už nikdy nesplaskne? Vyspím se ještě někdy? Budu mít ještě někdy čas napsat článek bez přerušení? Chuť na  svého muže? Zvládnu ukočírovat svou sobeckost, vzdát se pohodlného života a  podřídit ho někomu jinému? Nechci říct, že mě představa mateřství zaplavovala čirou hrůzou. To zase ne. Jen jsem prostě pomýšlela na život, do kterého se děti moc nehodily. Byl příjemně bezstarostný a za dvaatřicet let jsem si na něj dost zvykla. Ovšem už když jsem se stěhovala do Spojených států, moje tichá touha se ozývala a já se ptala sama sebe, jestli to není trochu málo. Takhle jednou i  zemřu? Nebude to příliš velký stereotyp? Nuda? Nechci říct, že mě najednou přestalo bavit, co jsem dělala a jak jsem žila. Stále mě to tě-

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254347


šilo, jenom to bylo nějak pořád dokola. Nejspíš proto jsem nevyzařovala takové pracovní nadšení jako kdysi. V Americe jsem také pocítila, že se mi přestává chtít pořád se někam upoceně hnát a být v poklusu, něco nového začínat a končit. V hlavním městě Spojených států, kde podobným roztěkaným stylem žije většina lidí, jako by mi volnost, nespoutanost a touha něco si dokazovat přestaly imponovat. Kde byla ta holka, co toužila mít článek na titulní straně renomovaného časopisu? Neřekla bych, že definitivně umřela. Ale určitě si vzala oddechový čas. Jakkoliv to zní zvláštně, v zemi vypjaté soutěživosti mě najednou začal bavit běžný rodinný život. Bavilo mě starat se o B., pečovat o něj, podporovat ho ve všem, co v životě dělá. Uvědomila jsem si, že nejradostnější chvíle už neprožívám, když zapínám kufr na další výlet, ale když se sejdeme doma, máme na sebe čas, nikam nespěcháme, dáme si domácí jídlo a po večeři si usneme v náručí na gauči někde mezi druhou a třetí epizodou oblíbeného seriálu. V tu dobu se kolem mě navíc točilo hodně žen, které doma v Česku i tady za mořem prožívaly trauma umělého oplodnění, a také jedna, v níž se doslova bila touha po druhém potomkovi s pocitem totálního vyčerpání a starostmi o toho prvního. „Jak jsem si mohla myslet, že ve čtyřiceti budu mít tolik síly na dvě děti? Komu jsem dala všechnu tu energii, kterou teď nemám?“ svěřila se mi. To mě vyděsilo víc než všechny poplašné zprávy o stárnoucích vaječnících.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254347


Musí být katastrofa ocitnout se v bodě, kdy o  něčem tak důležitém jako o rodině rozhoduje pocit, že na její založení nemám šťávu, pomyslela jsem si. A v tu chvíli se ve mně něco zlomilo – skoro jako by se pohnuly zemské desky, došlo k  zemětřesení, které totálně přetvořilo mou vnitřní krajinu. Jednoho dne jsem se rozhodla, že už nechci čekat. A druhý den, nebo tak mi to aspoň připadá, jsem se dívala na  pozitivní těhotenský test.

B

yla jsem nadšená. Spolu s přívalem radosti však přišel i příval úzkosti. Vždycky jsem si myslela, že jestli někdy otěhotním a porodím, bude to „doma“ a bude u toho moje matka, která už pětadvacet let pracuje jako zdravotní sestra. Čistě teoreticky to samozřejmě šlo. Prakticky bych si ale neodpustila, že moje dětské fantazie, nostalgie po domově a komfort známého dostaly přednost před B., který se mnou kvůli práci do Čech odcestovat nemohl. Představa, že bych mu jeho prvorozené dítě ukázala po Skypu, mě držela přišpendlenou šest tisíc kilometrů od domova celé těhotenství. Když domácí test ukázal dvě čárky, B. obvolal snad všechny kamarády a známé, aby nám doporučili ordinaci, kam k lékaři. Za čtyři týdny už jsem patřila pod ordinaci rovnou se čtyřmi doktory. Během těhotenství jsem se měla postupně seznámit se všemi. Jeden z  nich měl pak podle služeb vyjít na den D.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254347

Moje bejby Amerika (Ukázka, strana 99)  
Moje bejby Amerika (Ukázka, strana 99)