líbilo, zároveň mě však představa rodičovství nepřestala strašit svou omezeností. Budoucnost jsem si představovala mnohem atraktivněji než naplněnou dětským žvatláním a hrabáním se v písku. Bylo v ní spíš cestování po světě, vysedávání v kavárnách, sbírání námětů na články a jejich sepisování. Jistým způsobem mě rodičovství děsilo i svou nezvratností. Bydliště, práci, manželství – ačkoliv je to obtížné, většinu životních rozhodnutí můžeme znovu zvážit. Dítě je neodvolatelné. Proč bych se dobrovolně pouštěla do něčeho svazujícího, co v mé mysli bylo navíc spojeno s milionem různých obav? Nešlo jenom o věčnou otázku, jestli dokážu být dobrá máma. Bála jsem se dalších věcí. Jak budu vypadat jako těhotná? Je možné vůbec milovat ženu, která bude jako nafouknutá velryba a třeba už nikdy nesplaskne? Vyspím se ještě někdy? Budu mít ještě někdy čas napsat článek bez přerušení? Chuť na svého muže? Zvládnu ukočírovat svou sobeckost, vzdát se pohodlného života a podřídit ho někomu jinému? Nechci říct, že mě představa mateřství zaplavovala čirou hrůzou. To zase ne. Jen jsem prostě pomýšlela na život, do kterého se děti moc nehodily. Byl příjemně bezstarostný a za dvaatřicet let jsem si na něj dost zvykla. Ovšem už když jsem se stěhovala do Spojených států, moje tichá touha se ozývala a já se ptala sama sebe, jestli to není trochu málo. Takhle jednou i zemřu? Nebude to příliš velký stereotyp? Nuda? Nechci říct, že mě najednou přestalo bavit, co jsem dělala a jak jsem žila. Stále mě to tě-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254347