» Charlotta ___ Žena T. G. M. «
nějaké neustále v rukou. Když uslyšíš hudbu, tvoje oči se rozsvítí radostí a začneš si tleskat a tancovat. Dokonce si sama sobě při hraní zpíváš, a když se tě snažíme večer zpěvem uspat, přidáš se k nám a pobrukuješ si, dokud nepropadneš spánku. Když se s tebou procházíme, držíme tě každý za jednu ruku z každé strany, tvoje malá hlavička klesne a začneš si spokojeně mumlat. Každý tě má rád, umíš potěšit každého, kdo se na tebe dívá.64 Se zájmem sledovala i Alicin charakter a zapisovala si, jaké dělá pokroky: Máš velmi rozhodnou povahu. Víš velmi dobře, co chceš, a někdy se neobejde bez slz, když musíš něco vykonat, ale přála by sis něco jiného. Deníček psala pro sebe i pro své děti, aby si mohly o sobě něco přečíst, až budou větší. Jelikož Tomáš byl často pryč, sloužily tyto zápisky i jemu, aby byl v obraze, čím děti procházejí. Charlotta jednou zastihla Alici, jak si pro sebe zpívá píseň plnou nářků, a zaznamenala si ji: Ó tatínku, tatínku, ty jsi odešel. Teď mám ještě vlastní matinku, ale až má drahá matinka zemře, budeš mít druhou. Ale ta nebude má drahá vlastní matinka. A přece bude smutná, smutná. Ale přece ještě mám moji matinku a jsem veselá, veselá. Když byly Alici tři roky, začala ji Charlotta učit angličtině a někdy ji brávala s sebou na bohoslužbu. Ta tehdy trvala až dvě hodiny, ale dívenka jediným slovem neprotestovala a trpělivě čekala až do konce. Jen jednou, kdy už se obřad na konci neúměrně protahoval, pootočila se k matce a omluvně špitla: „Já už jsem se pomodlila.“ Končilo tříleté období trápení a bojů, s nímž Tomáš a Charlotta nepočítali a během kterého otestovali všechny své síly. Povzbuzovali se navzájem, že to nejhorší je už za nimi. Jejich rodina se rozrostla, a co se týče peněz, ty se opravdu v pravý čas nějak objevily. Tomáš pojmenoval, co mu pomohlo toto strastiplné období překonat: „Člověk mnoho vydrží, má-li chuť do práce a cítí-li svou povinnost k rodině. Musíme důvěřovat sobě a své hvězdě!“65 Ještě stále si nebyl jistý, zda chce zůstat v Evropě. Uvědomoval si nesvobodu a všudypřítomnou hnilobu a nechtěl se s tím smířit. Charlotta i s vědomím toho, že sama neviděla možnost návra» 98 «
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254346