U paní Aleny v kuchyni No ještě se šetřím, ale taky už bych ráda vyrazila do Cibule nebo do Slávie a byla zas vášnivá a dobrodružná a měla chuť experimentovat… Tak jsem si říkala, jestli jsem vám to minule dopověděla s tou naší ilegální tiskárnou? Já jenom abyste si neříkala, ježišmarjá, ta sklerotická osoba mi to vypráví desetkrát, já po těch narkózách ještě trochu blbnu. A jak já to mám poznat, když vy mi to neřeknete? No tak jsme tiskli v tom Karlíně, to všechno víte, ale co možná nevíte, jak u nás v Havlíčkový pak zazvonil ředitel. No ten ze Zahraniční literatury, jak on se jenom jmenoval? Že by Elišák? Ne, ten to nebyl, to byl vedoucí mýho odboru, ale to už je jedno, v každým případě to byl ten stejnej ředitel, co mě nechal vyměnit tu zatuchlou kancelář po soudruhu Klémovi a na rozdíl od kádrováků se k lidem choval celkem slušně. Čas si vybral dobře, zazvonil v neděli v podvečer, byl začátek září a poprchávalo a já jsem se chvíli předtím vrátila z tiskárny. Ale jak jsem v tý tiskárně moc nespala, tak jsem rovnou padla do postele, a milýmu panu řediteli otevřela sestra Jana. Ne, rodiče doma nebyli, v tý době už žili v Kozojedech. Takže ředitel se začal ptát po mně a Jana ho odbyla, že to vyřídí, ona byla hrozně zvědavá, zvlášť tenkrát, byla jsem celý dny v čudu, a když jsem se konečně připotácela, tak ve špinavejch hadrech a s kruhama pod očima. Ale ředitel nic vyřizovat nechtěl, chtěl mluvit se mnou, že je to důležitý, no tak Jana šla nahoru a probudila mě. Proč jsem Janě neřekla nic o tom, co jsme v tý tiskárně dělali? No protože by žalovala našim! Tak jako na mě žalovala už v dětství,
100
00def2_horackova192.indd 100
5.9.2018 15:47:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254289