„Nejspíš proto, že na neúspěch jsem za ta léta už zvyklý a vím, co s ním dělat,“ ušklíbl se pobaveně Jakub. „Nemáš hlad? Co si připravit avokádové sendviče? Paní Šimová tentokrát vybrala avokáda, která jsou opravdu RTE.“ „To zní skvěle, ale neodbíhej od tématu!“ „Jestli mám připravit sendviče, musím minimálně odběhnout k lince,“ hájil se Jakub s nevinným výrazem a vzápětí začal soustředěně ohmatávat avokáda v míse na lince. „Ale ne, máš pravdu. Když jsem tenkrát potkal Artona, místo abych mu nadšeně vylíčil, jak se mi na Univerzitě daří, skoro jsem se mu omluvil, že mám něco, na co můžu být hrdý.“ „Že mě to nepřekvapuje!“ zvolala Val se smíchem a protáhla se. „A jak se Damienův bývalý nejlepší přítel vůbec má?“ „Nemám tušení,“ odpověděl Jakub a položil na linku třetí vybrané avokádo. „Když jsem s ním mluvil naposledy, domluvili jsme se, že pak někdy zajdeme na pivo, ale to bylo před rokem. Od té doby jsem se párkrát stavil u něj doma, ale nikdy tam nebyl. Možná se mi vyhýbá. Anebo je pořád zaměstnaný tím úkolem, co mu dala Marion ještě předtím, než jsme vyrazili do Chrámu.“ „Hm,“ udělala Vallence, která Artona nikdy neměla ráda – ani předtím, než zjistila, že pracuje pro Marion. „Beztak by mě zajímalo, jak Arton tají doma, pro koho pracuje,“ nadhodila. „Marek je velitel calethonské stráže. Celá jeho rodina by měla být loajální ke správcům, a přitom jeho syn...“ Zarazila se a zůstala hledět do prázdna.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254269