1918
sám zasvětil mne do své agendy, pak sám chtěl, abych vydával příslušné rozkazy, které korigoval a podpisoval. Obcházel se mnou zákopy a stráže, ku kterým byli přiděleni moji „seržáni“, a překládal jsem mu jich hlášení a dojmy. Úsek praporu byl proti známým místům z nedávných bojů, Ferme Navarin a Butte Tahure. Jedné noci provedli Němci nálet, „Coup de main“ na sousední část. Taktické provádění takové akce bylo u obou protivníků stejné. Vybraný podezřelý úsek se náhlou a silnou dělostřeleckou palbou vykrojí a isoluje od ostatního nepřátelského území, načež pěchota se pokusí úsek trvale obsaditi, ale obyčejně chce se zmocniti nějakých zajatců, aby se zjistilo, jaká část je v zákopech. Bývají při tom oboustranně veliké ztráty, neúměrné docílenému výsledku. Dělalo to na mne napoprvé dojem jako boj divise na ruské frontě, a to dělostřelba byla ještě intensivnější. Vše doprovázeno oslňujícím světlem raket. My měli přirozeně pohotovost. I k našim zákopům připlížily se německé patroly kryjící bok svých útočících částí, ale naše bdělé hlídky je zahnaly ručními granáty; zúčastnily se toho i naše stráže. Ráno mi nadšeně jeden z nich, hromotluk, kterému Francouz spokojeně poklepával na rameno, hlásil s rozzářenýma očima: „Bratře kapitáne, datlíci, to jsou vojáci!“ A od té chvíle zmizela všechna uzavřenost francouzských vojáků k našim. Ráno jsme dostali od sousedů hlášení a velitel mi vykládal celý systém obrany a výsledek celého náletu. Bylo jen několik mrtvých, ale větší počet raněných střepinami granátů. Byly to stráže, které nesměly se krýti a musily hlídkovati na svých stanovištích a u kulometů. Němci byli hladce odraženi, neměli úspěch, ale zato daleko větší ztráty než my. Jak nepoměrně lepších výsledků docilovaly naše „indiánské rozvědky“ na ruské frontě při lovení „jazyků“. Nepatrné ztráty na životech, trochu střelby z pušek a kulometů, ruční granáty, rakety a velmi zřídka zadunělo několik výstřelů z děl. A k tomu naše „jazyky“ mluvily! Ale jak jsem již psal, zde to bylo všechno zcela jiné; každý metr terénu měl nesrovnatelně větší důležitost než tam. Velitel mi též vykládal, že čím vyspělejší je voják, venkovan nebo dělník, čím inteligentnější, tím lepší je bojovník. Rozumí způsobu boje, chápe systém dělostřeleckého ohně! Jinak je tomu u koloniálních vojsk, zvláště Senegalců. Ti jsou nepřekonatelní v útoku, ale palbu dělostřelectva „nevydrží“, nechápou ji, když necítí blízkost nepřítele. Rychle ubíhaly dny, bylo se čemu učiti. Jednoho večera došlo při večeři k nemilé scéně. Bylo to ve dnech, kdy v Brest-Litovsku podepsali Rusové potupný mír, který jim byl Němci vnucen. Dostali jsme právě noviny a myslím, že v Echo 98
Husak-Jdi_kniha_2_V8_náhled tisk.indd 98
15.10.2018 15:04:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254215