nýbrž jen přihlíželi a modlili se, aby všechny krize přešly. Byl samozřejmě povolán Rasputin – měl být přítomen i na plese – ale jak se často stávalo, nebyl k nalezení. Navzdory své slávě byl v soukromém životě tajnůstkářský. I o tom vyslechla Anastázie různé zvěsti – některé dosti pohoršující – ale její matka skálopevně trvala na tom, že jsou všechny jen snůškou lží, vymyšlených politickými i osobními nepřáteli onoho muže, kterého s úctou a něhou nazývala otec Grigorij. Nyní už v sále muselo být na tisíc lidí a po obvodu tanečního parketu obcházely zástupy sluhů se stříbrnými tácy plnými kaviáru a plátků jesetera, s píštělemi šampaňského a sklenicemi klaretu. V sousedních pokojích byly rozložené dlouhatánské stoly s občerstvením, pokryté vším od humřího salátu po šlehačku a zákusky. Anastázie však byla tak okouzlena plesovou nádherou, že si přála plout sálem v rytmu mazurky nebo valčíku. Věřila si však jen v náručí několika málo tanečníků, ke kterým patřil i hrabě. Když se vrátil na chaconne a silnou paží ji obejmul kolem pasu, měla jistotu, že ji bude podpírat a povede její kroky. Při tanci dokonce zvrátila hlavu dozadu a na okamžik se nechala unést. Šampaňské jí hodně pomohlo; měla by ho pít častěji. Kolem ní se mihly sestry – Olga, Taťána a Marie – které jí připadaly vznešené jako labutě. Přemítala, jestli se bude vždy cítit jako ošklivé káčátko – o to víc ji zaskočilo, když uviděla na rameno hraběte dopadnout ruku v rukavici z bílé kůže a uslyšela hlas, který říkal: „Mohu vás přerušit?“ Hrabě nespokojeně zaklonil hlavu a řekl: „Právě jsem se dostával do tempa.“ Jusupov se usmál, a když ji hrabě pustil ze svého sevření, směle přistoupil. Anastázie tomu nemohla uvěřit. Princ Felix Jusupov mohl tančit, s kým se mu zachtělo a kdy se mu zachtělo. Měl tmavé zvlněné vlasy a dlouhou, téměř ženskou tvář s tmavýma, oduševnělýma očima. Měl delší řasy než kterákoli z jejích sester, a když si je teď prohlížela z větší blízkosti, než kdy předtím, přísahala by, že si je nabarvil a natočil, a vzpomněla si, co se o mladém princi proslýchalo. Prý se rád procházel po městě převlečený za ženu, v kožichu a špercích a hedvábných šatech. Nikdy nevěděla, co si má o tako-
- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254136