3. Zásadní republikánská rezignace
stoupenců, což ve francouzských volbách znamenalo klíčový rozdíl.41 Jak by se rozdělily republikánské hlasy ve Spojených státech, nevíme. Část, možná většina republikánské základny by asi i přesto volila Trumpa. Avšak kdyby bylo zjevné, že se obě strany ve snaze porazit Trumpa spojily, mohl se od něj odklonit dostatečný počet voličů. Bohužel se však stalo něco úplně jiného. Většina republikánských lídrů, třebaže se tvářila znechuceně, stranickou linii držela, stála za Trumpem a snažila se budit dojem jednoty, což se pak odrazilo ve volbách. Spíše než krizovou volbou tak byly tyto volby standardním soubojem dvou stran, kdy republikáni i demokrati stáli za svými stranickými kandidáty. Tento posun měl významné důsledky. V okamžiku, kdy se volby proměnily v normální soutěž, dostaly v podstatě charakter rozhodování padesát na padesát, a to ze dvou důvodů. Za prvé narůstající stranická polarizace v posledních letech utvrdila postoje elektorátu. Země se stále víc dělí na stoupence republikánů či demokratů a jen málo voličů zůstává nezávislých nebo volí střídavě.42 Loajalita republikánů i demokratů ke straně tak roste a s ní i nepřátelský postoj k těm druhým. Voličské posuny jsou méně časté a drtivá volební vítězství, jakých jsme byli svědky například v letech 1964 nebo 1972, jsou méně pravděpodobná. Po roce 41/ „French Election Results. Macron’s Victory in Charts“, v: Financial Times, 9. května 2017 [viz obrázek: „How Allegiances Shifted from the First to the Second Round of Voting in the French Presidential Election“]. 42/ Alan Abramowitz, The Polarized Public? Why American Government Is So Dysfunctional, Pearson, New York 2012; Pew Research Center, „Par tisanship and Political Animosity in 2016“, 22. června 2016, URL: http:// www.people-press.org/2016/06/22/partisanship-and-political-animosityin-2016/.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254029
S. Levitsky, D. Ziblatt: Jak umírá demokracie
2000, bez ohledu na to, kdo kandidoval, byly výsledky prezidentských voleb vždy těsné. Za druhé vzhledem k nevyváženému stavu hospodářství a jen průměrné podpoře prezidenta Obamy předpovídali téměř všichni politologové těsné volební výsledky i tentokrát. Většina z nich předpokládala, že Clintonová získá jen nepatrně větší počet hlasů voličů, i když někteří předpovídali Trumpovo vítězství, rovněž jen o nepatrný počet hlasů. Každopádně všechny modely předpokládaly těsný souboj.43 Volby padesát na padesát se mohou zvrátit oběma směry. Závisejí na nejistých dějích – na dějinných náhodách. „Říjnová překvapení“ mohou mít v takovémto kontextu velkou váhu. Když se vynoří nový videozáznam, který kandidáta vykreslí záporně, nebo dopis od FBI, který zpochybňuje věrohodnost protikandidáta, může se všechno změnit. Kdyby se lídři republikánů veřejně postavili proti Trumpovi, dynamika těsné soutěže modří demokraté versus rudí republikáni, která ovládla předchozí čtyři volby, mohla být přerušena. Republikánský elektorát se mohl rozdělit – na ty, kteří varování vedení strany zaznamenali, a na ty ostatní, kteří se nadále drží Trumpa. K jeho porážce by stačilo, kdyby se od něj odklonila jen nepatrná část republikánských voličů. Místo toho však volby probíhaly jako obvykle, soutěž byla opět těsná a Trump vyhrál.
102
43/ John Sides, Michael Tesler, Lynn Vavrecková, „The 2016 U.S. Election. How Trump Lost and Won“, v: Journal of Democracy, 28, č. 2, duben 2017, str. 36, 37; Sides, Tesler, Vavrecková, Identity Crisis, kap. 2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254029
4. Rozvracení demokracie
4
Rozvracení demokracie
Alberto Fujimori neměl v plánu stát se peruánským diktátorem. Dokonce si ani neplánoval, že se stane prezidentem. Rektor málo známé univerzity s japonskými předky se chtěl v roce 1990 ucházet o křeslo v Senátu. Když ho žádná strana nechtěla nominovat, založil si vlastní a nominoval se sám.1 Protože však neměl na senátní kampaň dost peněz, rozhodl se vyvolat pozornost médií tím, že se bude ucházet i o prezidentský úřad.2 Rok 1990 byl pro Peru krizový. Hospodářství se hroutilo do hyperinflace a maoistická gerilová organizace známá jako Světlá stezka, jejíž brutální revolta připravila od svého vzniku v roce 1980 o život desítky tisíc lidí, se stahovala k hlavnímu městu Limě. Etablované politické strany Peruánce jen znechucovaly. Mnohé z nich proto oslovila protestní kampaň politické nuly, jejíž slogan zněl „prezident, jako jste vy“. V průzkumech veřejného mínění vylétl 1/ Gregory Schmidt, „Fujimori’s 1990 Upset Victory in Peru. Rules, Contingencies, and Adaptive Strategies“, v: Comparative Politics, 28, č. 3, 1990, str. 321–355. 2/ Luis Jochamowitz, Ciudadano Fujimori. La Construction de un Poli tico, Peisa, Lima 1993, str. 259–263.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254029