„S tím Maderem je to nějaké divné,“ nechal se slyšet Pepe. „Dodneška jsem ho neznal, včera o něm letmo mluvil Josef, ale povídal taky něco o nějakém Chmelnikovovi.“ „Chmelnikov? Jurij Chmelnikov?“ Ožil Pepe, „To je ten vzpěrač, co před léty vyhrál někde na olympiádě, žije tu už léta, docházel na ruskou ambasádu, hrál si na pověřence. Na každého, kdo měl nějaký vliv či se do něčeho namočil, něco věděl. Někteří hošové,“ a schválně to slovo zapatlal, „z vládních stran se ho báli jako čert krucifixu, dokonce se ho obávali i někteří disidenti!“ „Proč zrovna disidenti?“ „Myslíš si, že každý z nich setrval v čistotě a naději jak lilie? Odkud si myslíš, že asi pocházely peníze na jejich činnost, tehdá ilegální, nebo podvratnou protistátní? A z něčeho taky museli žít, ne? A leckterý z nich měl sakra drahý provoz, hostiny, děvky, mejdany, úplatky! Mnozí z nich měli škraloup silnější než arktický led a báli se toho, kdo ho strhne. Votradovec do toho nahlédnul víc a vždycky hrozně nadával, když objevil někoho rádoby čistýho, u koho by tu špínu ani nehledal,“ ušklíbnul se Pepe. „Musím vypadnout!“ syknul jsem na Pepeho. Ze sklepa se právě vybatolil jeden nepříjemný známý ksicht. Jmenoval se Kalt, teď měl nějakou hodnost na kriminálce. Malý rtuťovitý človíček, s věčně umaštěnými vlasy s nápadně trojúhelníkovým obličejem. Díky němu mě provázely velké problémy, když jsem odcházel z armádní služby, protože ještě v jednadevadesátém působil u přezkumů. Kdykoliv mě vidět, tak se ke mně hlásil, jako ten nejlepší kámoš. Já v něm nic dobrého neviděl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254027
Prošel kolem a ani si mě nevšimnul. „Prosím vás, kdy asi tak uvolníte chodbu? Aby klienti mohli-,“ zastavil jsem ho. „Ale to ještě nevím, pane. Dole zůstala spousta nepořádku, záleží na doktoru Dosoudilovi a technicích,“ zašklebil se, on se ani jinak tvářit neuměl, pokrčil rameny a upaloval ven. Zůstal jsem stát jako solný sloup před úderem boží atomové zbraně. Po každém setkání s ním došlo k nějakému maléru. Ale teď... teď se Kalt choval, jako by mě snad ani nepoznal, byl jsem pro něj jen vzduch... No, možná to tak bylo lepší. Ale na druhou stranu jsem o tom musel popřemýšlet, protože to není jen tak. Choval se... jako Josef, když se mnou včera mluvil poprvé! „Hele, Pepe, to jsem se tak změnil? Jako v ksichtu...“ „Ale jdi!“ loupnul po mě okem a zakroutil hlavou. „Seš hubenější, šedivější, asi ti vypadaly vlasy..., ale jinak dobrý.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254027
Okružní jízda
(St 09:55) Jak jsem dostal žlutou obálku Pepe se uvolil, že mě odveze svým přibližovadlem na oddělení za Varhánkem. Ne, že bych nemohl jet hromadnou dopravou, to ne, ale tak nějak jsem se obával okamžiků, že mi zase bude blbě a budou se kolem mě točit ty světelné reklamy... autem je cesta mnohem pohodlnější, a když se mi udělá blbě, tak jen otevřu okénko. Prostředí policejních služeben se za tu dobu, co jsem tady nebyl, zas tak moc nezměnilo. Omlácené dveře, oprýskané zdi, opadávající dlaždice a chybějící toaleťák na záchodě... zkrátka klasika. Zatímco si nás služba ve vrátnici pečlivě zaznamenala do návštěvní knihy, mohl jsem si počíst na nástěnkách kolem dokola. Letáky na rychlé půjčky, spousta lákavých reklam drobných firem, od kadeřnictví, kosmetiku až po masáže či drobné domácí opravy, dokonce jsem našel nabídku na super rychlou výrobu šperháků. Prostě výkladní skříň mladého kapitalismu. Na vrátnici si nás pak vyzvedl nějaký Pepeho dobrý známý a došel s námi až před Varhánkovu kancelář. Budova na každého návštěvníka dýchla starými časy. Pepe odmítnul se mnou jít dál, říkal, že si raději popovídá s bývalým kolegou na chodbě 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254027