Červená královna (Ukázka, strana 99)

Page 1

4. Vzpoura genů a dvě pohlaví

je do značné míry zděděný, či spíše předaný z rodičů na dítě. Ženy při sňatku obyčejně opouštějí domov. Netvrdím zde, že ženská tendence přistěhovat se po sňatku k muži je instinktivní, přirozená, nevyhnutelná nebo chvályhodná, pouze poznamenávám, že je všeobecně rozšířená. Jen u mála kultur bychom se setkali s opakem. V lidské společnosti, podobně jako ve společnostech lidoopů a na rozdíl od většiny ostatních opic, tedy existuje samičí exogamie, patriarchální uspořádání a dědický systém, v němž synové častěji než dcery dědí postavení svého otce (nebo matky). Podle Triverse a Willarda se tedy vysoko postaveným mužům a dominantním ženám (nebo oběma) vyplatí rodit syny; nízko postaveným osobám se vyplatí rodit dcery. Je tomu tak? Stručná odpověď dnes zní, že nevíme. Američtí prezidenti, evropští aristokrati, příslušníci některých královských rodů a několika dalších elitních skupin byli podezíráni, že plodili více mužských potomků. V rasistických společnostech se zdá, že utlačované rasy plodí poněkud více dcer než synů. Jde však o téma, které je natolik zatíženo různými komplikujícími faktory, že se brání spolehlivému statistickému hodnocení. Přestane-li si například dvojice pořizovat další děti, jakmile se narodí syn – což lze předpokládat v rodinách, jež mají zájem o zajištění dynastického následnictví – zjistíme u nich poměr pohlaví vychýlený na stranu samců. Víme však, že neexistují žádné výzkumy, které by spolehlivě dokázaly, že poměr pohlaví je vyrovnaný. A máme k dispozici jedno zjištění z Nového Zélandu, napovídající, co by mohlo být objeveno, kdyby se antropologové a sociologové na celý problém podívali blíže. (Grant, 1990; Betzig, Weber, 1992) Už v roce 1966 si Valerie Grantová, psychiatrička z univerzity v Aucklandu, všimla nápadné tendence – totiž že ženy, které později porodily syny, byly citově nezávislejší a dominantnější než ženy, které posléze porodily dcery. Testovala osobnosti pětaosmdesáti žen během prvních tří měsíců těhotenství, přičemž použila standardní testy sloužící k odlišení „dominantních“ a „submisivních“ povah – ať už tyto pojmy znamenají cokoli. Budoucí matky dcer získaly na škále submisivita–dominance (od 0 do 6) průměr 1,35, zatímco budoucí matky synů dosáhly průměru 2,26. Šlo o statisticky vysoce průkazný rozdíl. Zajímavé je to, že se svou prací začala roku 1960, tedy dříve, než Trivers s Willardem publikovali svou teorii. „Přišla jsem na ten nápad nezávisle na jakékoli studii v oborech, které by se podobnými problémy mohly zabývat,“ řekla mi. „Napadlo mě to, protože jsem si přála osvobodit ženy od vnitřních pocitů viny ze zplození dítěte ‚nesprávného‘ pohlaví.“ Její práce je jediným a navíc nepřímým důkazem, že společenské postavení matky ovlivňuje pohlaví jejích dětí tak, jak to předpokládá teorie Triverse, Willarda a Symingtonové. Ukáže-li se, že jde o více než pouhou náhodu, okamžitě před námi vyvstane otázka, jak mohou lidé nevědomky dosahovat výsledků, o něž se vědomě snažili po nespočet generací.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254018


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.
Červená královna (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu