MÁGOVÉ: SKEPTIK A OBR nou rovná čtvercům nad oběma dalšími stranami“ – tedy Pythagorova věta. Newton sice za studia na Trinity College v Cambridgi několik matematických knih přečetl, avšak poněkud překvapí, že nečetl řadu z knih, které byly v té době k dispozici. Evidentně to nepotřeboval! Knihou, jež Newtonovo matematické a vědecké myšlení ovlivnila snad nejvíce, nebylo nic jiného než Descartova La Géométrie. Newton ji četl v roce 1664 a poté několikrát znovu, dokud si ji „postupně celou úplně neosvojil“. Flexibilita, kterou umožnil koncept funkcí a jejich proměnných, otevřela Newtonovi nekonečné pole možností. Analytická geometrie nejenže připravila půdu pro Newtonův objev kalkulu s jeho zkoumáním funkcí, jejich tečen a zakřivení, ale navíc ještě v Newtonové vědeckém duchu roznítila opravdový zápal. Nyní byl konec jednotvárnému rýsování pomocí pravítka a kružítka – místo toho nastoupily křivky libovolných tvarů, které je možné vyjádřit algebraickými výrazy. V letech 1665–66 Londýn zasáhla hrůzná morová rána. Když počet mrtvých týdně dosáhl tisíců, musely být v Cambridgi uzavřeny koleje. Newton byl nucen opustit školu a vrátit se domů, do vzdálené vesnice Woolsthorpe. Tam, v klidu venkova, se pak poprvé pokoušel dokázat, že síla, která drží Měsíc na jeho oběžné dráze kolem Země, jakož i přitažlivost Země (právě ta síla, která zapříčiňuje pád jablka), jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Newton toto své rané úsilí vylíčil v zápiscích pořízených kolem roku 1714: A v tomtéž roce [1666] jsem začal přemýšlet o gravitaci sahající k orbitě Měsíce, a když jsem zjistil, jak odhadnout sílu, jíž planeta obíhající ve sféře tlačí na povrch této sféry, z Keplerova pravidla oběžné doby planet, které mají kvintový poměr vzdáleností od středů svých orbit, jsem odvodil, že síly, které drží planety na orbitách, musí být recipročně druhými mocninami svých vzdáleností od středů, kolem nichž obíhají; srovnal jsem tedy sílu nutnou k udržení Měsíce na své dráze se silami gravitace při povrchu Země a zjistil, že si velmi dobře odpovídají. To vše jsem dělal za dvou morových let 1665 a 1666, jelikož v těch letech jsem byl v nejlepším věku na objevování a matematikou a filozofií jsem se zabýval více než kdy jindy od té doby.25 Newton zde mluví o své důležité dedukci (z Keplerových zákonů pohybu planet), podle níž se gravitační přitahování dvou sférických objektů mění nepřímo úměrně druhé mocnině vzdálenosti mezi nimi. Jinak řečeno, pokud by
98
Livio_buh_tisk_1_248.p65
98
19.5.2010, 13:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254017