Miloslav Jenšík: Stalingrad
na Volze. Hovořili jsme o taktice pouličních bojů, kdy se nepřítel nalézá s námi na různých poschodích jednoho a téhož domu. Ve štábu armády vyhodnocovali výsledky a zkušenosti z těchto bojů a dále je rozpracovávali. Stalingrad byl velikou školou. Vzpomínám si, že někdo z velitelů se zeptal, jak to bude vypadat, až půjdeme na západ, až přeneseme boj na území protivníka. Jestli nám tam bude tato naše taktika vůbec něco platná. Vždyť před sebou máme obrovský kus cesty, nekonečné stepi, pole, lesy. A tam platí jiná taktika, tam se bojuje jinak. Čekají nás přechody přes mohutné vodní toky, boj v lesích a horách… – Počkejte, přerušil tehdy Čujkov toho důstojníka. – Nezapomínejte, že budeme také dobývat Berlín. A to je jedno z největších měst Evropy. Zbývalo už „jenom“ rozdrtit německé hordy ve Stalingradu, v prostoru mezi Volhou a Donem, připravit ofenzivy na liniích, které ještě nikdo ani netušil, dosáhnout mnoha vítězství, ale i vykoupit tuto vítěznou cestu velkými oběťmi. Nicméně fakt zůstává faktem: tehdy v bunkru na břehu Volhy se hovořilo o taktice budoucích pouličních bojů v Berlíně, do něhož bylo ze Stalingradu více než tři tisíce kilometrů.“
I zajatec z tohoto snímku ještě před časem se svými druhy zpíval do pochodu „dnes nám patří Německo a zítra celý svět“. Stalingrad znamenal začátek konce té šílené iluze
98
Stalingrad_TISK .indd 98
03 .10 .2018 9:29:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254011