LISA JACKSON „Jeď,“ opakoval. Přimhouřil oči, protože se snažil odhadnout, co Didi udělá. „A dodržuj povolenou rychlost.“ Uposlechla. Dokud je za volantem, nemůže ji přece zabít, no ne? Sám nebude riskovat vlastní život. Kdyby stiskl spoušť, auto by se vymklo veškeré kontrole. Ne – potřebuje ji. Prozatím. Dokud se nerozhodne zastavit. Pro tento případ bude muset Didi vymyslet něco drastického. Záměrně do něčeho nabourat. Podívala se, kolik má benzínu. Půl nádrže. Co se stane, když ručička klesne na nulu a auto zastaví? Krev jí hrůzou tuhla v žilách. Do té doby zkusí něco vymyslet. Musí. Srdce jí tlouklo, ruce se jí na volantu třásly a klouzaly v propocených rukavicích, mělce dýchala, horečně uvažovala. Má přece v kabelce pistoli. Kdyby se jí nějak podařilo ho oklamat… Zkusí tvrdit, že potřebuje zastavit na odpočívadle nebo u pumpy a jít na záchod… jenže to on nikdy nedovolí, to dokázala vycítit. Co kdyby řekla, že potřebuje cigaretu, a místo ní vytáhla pistoli? Dokázala by ho sejmout dřív, než sám stiskne spoušť? Musí se o něco pokusit. Nemůže připustit, aby ji zavraždil. Nějak ho oklame. Jenže chladný dotek oceli v zátylku jí připomínal, že čas běží nepříjemně rychle.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253963