Byla to žena, řekne Philipp. Člověk, jehož mozek jsem fotil, byla žena. Fotil jsem ženský mozek. Dohodl jsem se na tom s doktory, a ona s tím taky souhlasila. Předpokládám, že je na tom dobře. Deborah čeká, až dítě polkne. Otře mu pusu, chválí ho. Philipp váhá, pak řekne, kdybych věděl, jaký člověk s tímhle mozkem žije, jak dopadne po operaci, tak bych to nemohl fotit. Dívá se, jak Deborah vkládá dítěti do rukou skleničku s vodou, a z pohledu, který na něj upře, zatímco dítě pije, pozná, že dorazili k hranici, k místu, kde se cesta rozděluje, u něhož se bude muset znovu rozhodovat. I když říkal pravdu. Přestože říkal pravdu. Právě proto. Dítě vypije vodu, prázdnou skleničku úplně samo a opatrně odloží zase zpátky na stůl. Na nikoho se nepodívá.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253942