Byla to žena, řekne Philipp. Člověk, jehož mozek jsem fotil, byla žena. Fotil jsem ženský mozek. Dohodl jsem se na tom s doktory, a ona s tím taky souhlasila. Předpokládám, že je na tom dobře. Deborah čeká, až dítě polkne. Otře mu pusu, chválí ho. Philipp váhá, pak řekne, kdybych věděl, jaký člověk s tímhle mozkem žije, jak dopadne po operaci, tak bych to nemohl fotit. Dívá se, jak Deborah vkládá dítěti do rukou skleničku s vodou, a z pohledu, který na něj upře, zatímco dítě pije, pozná, že dorazili k hranici, k místu, kde se cesta rozděluje, u něhož se bude muset znovu rozhodovat. I když říkal pravdu. Přestože říkal pravdu. Právě proto. Dítě vypije vodu, prázdnou skleničku úplně samo a opatrně odloží zase zpátky na stůl. Na nikoho se nepodívá.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253942
Dopis Pro Helmuta Frielinghause Na zpáteční cestě jsem zůstal pár dní v Bostonu. V Bostonu bývám rád, a kromě toho jsem chtěl navštívit jednoho kamaráda a jeho ženu, on pochází z C., stejně jako já. Walter — jeho otec byl Žid a v roce 1939 nebo 1940 se jim za pět dvanáct podařilo utéct. Naši rodiče se přátelili, a když jsem byl malý kluk, často jsem si s Walterem hrával, měl totiž, na to si přesně vzpomínám, ve sklepě velké kolejiště na vláčky. Lokomotivy a rychlíky, pásy kolejí, co procházely horami z papírmaše, hory byly poprášené sněhem, v roklích a soutěskách stály malinké borovice. Byly tam šraňky a semafory, taky nádraží, průvodčí a strojvedoucí, zavazadlové vozíky, mávající postavičky na peróně, kufry a krabice na klobouky, veliké jako zrnka rýže. Walter je oční lékař. Byl oční lékař, občas ještě léčí nějaké pacienty, které velmi dlouho zná. Píše — tlusté, zeširoka a zvolna vyprávěné romány a taky vede obsáhlou korespondenci na počítači. Němčinu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253942
si udržuje starou německou literaturou. Nikdy nečte nové knihy, ani americké, i když mluví plynule anglicky, koneckonců v Americe vyrůstal, vystudoval Harvard. Zpaměti cituje Hölderlina, Goetha, Kleista a Rilka, pečlivě a bezchybně, němčinou s lehkým americkým přízvukem — to cosi lká, co stěží nazvete, tak strašného, až nářek oněmí: že zajde vše a že vše odkvete. * Dnes je Walter vlastně trochu blázen. Vysoce inteligentní šílenec, filozof, excentrik. Stále ještě dobrý lékař, občas mi radí, probírá se mnou oční choroby a od něj pochází věta, že oko je křehké jako váza z dynastie Ming; tuto představu jsem použil na celé tělo. Je vynikající technik. Za poslední léta postavil u svého domu v Belmontu u Bostonu třípatrový přístavek, přístavbu s koupelnami, topením a se vším všudy, dělá skoro všechno sám a na základě příruček. A má jeden projekt na stáří — dřevěný domek na ostrově Nantucket. Zatím má hotovou holostavbu, práce ale už několik měsíců stojí, protože mu úřady na ostrově nepovolily používat jím navrženou a vlastno—— * Verše Huga von Hofmannstahla z básně „Tercíny pomíjejícnosti“ jsou uvedeny v překladu Václava Renče (in RENČ, Václav. S anděly si nelze připíjet. Svitavy: Trinitas, 2000.)
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253942