98
andreas
winkelmann
•
host
kontakty spolu neudržovali. Thalmann se věnoval chovu holubů, což Thomasovi připadalo příšerně nudné. Za Thomasova pobytu v nemocnici vedl Wolfgang Thalmann firmu sám a počínal si skvěle. Nové zákazníky se mu ovšem získat nepodařilo. Na to nebyl ten správný typ, neuměl přesvědčovat a šířit nadšení. Thalmannův výraz hovořil sám za sebe. Byl ustaraný. „Třicet lidí,“ začal svým tichým, nevtíravým hlasem. „Budou několik dní chybět. Jak nahradíme ztráty?“ „Nějak to už zvládneme.“ Thomas tento rozhovor očekával, ale neměl na něj chuť. „Jak? Už týdny se potýkáme s nedostatkem zaměstnanců.“ „Ano, ale tato záležitost má přednost.“ „Firma Rabenhorst Maschinenbau včera požadovala pět pracovních sil a my nemohli nikoho dodat. Opatří si je jinde.“ „Rabenhorst je náš exkluzivní zákazník.“ „Myslíte, že si to nedovolí?“ „Vaším úkolem bylo je na to upozornit.“ Ta výtka Thalmanna tvrdě zasáhla, což Thomasovi neuniklo. Zastyděl se, protože přísně vzato to byla jeho úloha. Nehodlal se však omlouvat. Lidé musí pochopit, že tohle je výjimečná situace. Dokud je Saskia v držení toho šílence, nemůže se on vrátit ke své každodenní práci. „Poslyšte,“ řekl Thomas smířlivě. „Oceňuji vaši starostlivost, ale musím to teď udělat a doufám, že mě pochopíte. I kdybychom měli tento rok skončit v minusu, je mi to jedno. A jestli ztratíme nějaké zákazníky, získáme je zase zpátky, až se mnou bude Saskia.“ „Je to vaše firma,“ pokrčil rameny Thalmann. „Samozřejmě vás chápu, ale mojí povinností prokuristy je upozornit vás…“ „Ano, v pořádku,“ přerušil ho Thomas. „To jste právě učinil. Ještě něco?“ To strohé odmítnutí se Thalmanna opět dotklo, a tak jen sklopil oči, zavrtěl hlavou, otočil se a opustil místnost. Thomas za ním chvilku hleděl. Pak dosedl na židli a mnul si spánky. Už od rána mu třeštila hlava. Přestože si vzal několik tab-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253893