m e l i n da l e igh
•
půlnoční obřad
„K čemu?“ „Netuším,“ odpověděl Danny. „Je to divné a z divných věcí mi naskakuje kopřivka. Bojím se o Jayne.“ A o Mandy. „Jak daleko je z Huntsville do Bangoru?“ Conor horečně kombinoval. „Tak dvě hodiny jízdy,“ vyčetl Danny z aplikace na mobilu. Conor se na minutku odmlčel. Možná je ve výčepu, i když v době mezi obědem a večeří bývá v hostinci prázdno. Nebo sedí za zavřenými dveřmi vzadu v kanceláři, proto není slyšet hlasy hostů. Dannyho sourozenci se připravují na rušný večer. „Tipuješ, že loupež v muzeu může souviset s Nathanovým zmizením?“ ozval se Conor po chvíli. Danny se rozhlížel po tiché ulici. Upravené domy, vzrostlé stromy a udržované předzahrádky by měly budit dojem přátelskosti a solidnosti. Přesto ani slunce nedokázalo rozptýlit nepříjemné chvění ve vzduchu. „Netuším, jak se mohlo Nathanovi podařit získat ty věci, ale podle mého je to jeho dílo. Nezapomínej, že měl na přípravu čtyři měsíce. Tady v Huntsville se schyluje k další tragédii.“ Tak a je to venku. Tak pronikavý pocit hrozícího nebezpečí nezažil od odchodu z irácké mise, kdy ho každou minutu mohl granát roztrhat na cucky. „Jak se cítíš?“ zeptal se Conor. „Možná by ses měl vrátit a pokračovat v terapii.“ Danny se zamyslel. „Nejde o posttraumatický stres, brácho, tohle je jiné… Něco jako noční můra, která mě udržuje ve zvýšené bdělosti. Jsem vnímavější k hrozícímu nebezpečí – a o tom je řeč. Jak to vypadá u vás? Co Jaynie?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253880
m e l i n da l e igh
•
půlnoční obřad
„Drží se.“ Těžký povzdech Dannymu napověděl, že trefil do černého. Conor neví, jak dál. Pod maskou spokojenosti Jayne skrývá strach. A její tři bratři se zapřísáhli, že ji ochrání. „Co mám udělat?“ „Můžeš přijet do Bangoru a zjistit detaily?“ požádal Danny bratra. „Já čmuchám tady.“ Pověděl Conorovi, že se pohřešuje rybář a jeho malý syn. „Takže tys zapálil Reedův dům a zmizely dvě osoby.“ „Jo, tak by se to dalo shrnout,“ souhlasil Danny. „Přesunu si šichtu a pozítří jsem v Maine. Stačí?“ „Díky, brácho.“ „Dávej na sebe pozor, Danny. Jayne by nepřežila, kdyby se ti něco stalo.“ „Je někde poblíž Reed?“ „Jo, předám ti ho.“ Danny se Reedovi omluvil za způsobenou katastrofu. Budoucí švagr se nezlobil, spíš si dělal starost. Probrali záležitosti pojistky a pak Danny informoval Reeda o setkání s vyšetřovatelem, čímž ho rovněž nepotěšil. Danny nepřeháněl, když se Conorovi svěřil, že ho trápí zlá předtucha, a Reeda nebylo třeba přesvědčovat, že Jayne stále hrozí nebezpečí. Instinkty bývalého policisty pracovaly stejně spolehlivě jako u vojáka. Státní vyšetřovatel mohl činit jakkoli logické závěry, Danny věděl, že v Huntsville stále není bezpečno. Tiché městečko půvabné na turistických pohlednicích vnímal jak ohnisko nejbrutálnějšího zla. Mandy tlačila před sebou sekačku, šťastná, že pro změnu může chvíli pobýt na čerstvém vzduchu, i když trochu páchnoucím benzinem. Pobrukovala si melodii, kterou poslouchala v rádiu během přípravy oběda.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253880
m e l i n da l e igh
•
půlnoční obřad
Na parkoviště zabočil Jedův pickup. Nejprve vyskočila dychtivá Honey a s radostným štěkotem se hnala k zadnímu vchodu. Bill ji pustil dovnitř a kamarádsky objal. To srdečné přivítání Mandy hřálo u srdce, ale jen do okamžiku, kdy se před ni postavil zamračený Jed. Pod očima měl tmavé kruhy z nevyspání. Hned začal cosi křičet, jenže Mandy pro hluk motoru neslyšela. Kývla na Jeda, aby mohla projet, ale neustoupil. Otráveně vzdychla a vypnula motor. „Ptám se, proč kosíš?“ zahulákal na ni Jed. Mandy po něm střelila pohledem typu „copak nevidíš“. „Protože to je třeba.“ „Měla jsi mi zavolat.“ „Skutečně?“ Mandy si založila ruce a upřela na Jeda vyzývavý pohled. „To přece není nad mé síly.“ „Máš dost jiné práce.“ To mu nevyvracela, ale trávník kolem penzionu nebyl tak velký. Odjakživa se s mámou v kosení střídaly. Proč se do toho Jed najednou plete? „Tráva se po dešti a oteplení rychle vytáhla.“ „Ukaž, dokončím to,“ natáhl Jed ruku k sekačce. Jako by chtěl převzít veškerou starost o dům, napadlo Mandy. Kdyby to dovolila, přijel by zítra na další práci. Přitom ještě není fyzicky fit a stěží zvládá vlastní domácnost a péči o psy. Nemůže nádeničit pro penzion. Postavila se mu do cesty. „Půlku mám hotovou, dokončím to.“ „To není práce pro tebe,“ protestoval Jed, „nejsi pro ni stvořená.“ „Nepovídej,“ opřela si Mandy ruku v bok. „A pro co jsem stvořená?“ Jed rozpačitě přešlápl, jako by pochopil, že řekne něco špatně, ale nemohl jinak. „Však víš… Ženské prostě vaří, uklízejí a tak…“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253880