m e l i n da l e igh
•
půlnoční obřad
„K čemu?“ „Netuším,“ odpověděl Danny. „Je to divné a z divných věcí mi naskakuje kopřivka. Bojím se o Jayne.“ A o Mandy. „Jak daleko je z Huntsville do Bangoru?“ Conor horečně kombinoval. „Tak dvě hodiny jízdy,“ vyčetl Danny z aplikace na mobilu. Conor se na minutku odmlčel. Možná je ve výčepu, i když v době mezi obědem a večeří bývá v hostinci prázdno. Nebo sedí za zavřenými dveřmi vzadu v kanceláři, proto není slyšet hlasy hostů. Dannyho sourozenci se připravují na rušný večer. „Tipuješ, že loupež v muzeu může souviset s Nathanovým zmizením?“ ozval se Conor po chvíli. Danny se rozhlížel po tiché ulici. Upravené domy, vzrostlé stromy a udržované předzahrádky by měly budit dojem přátelskosti a solidnosti. Přesto ani slunce nedokázalo rozptýlit nepříjemné chvění ve vzduchu. „Netuším, jak se mohlo Nathanovi podařit získat ty věci, ale podle mého je to jeho dílo. Nezapomínej, že měl na přípravu čtyři měsíce. Tady v Huntsville se schyluje k další tragédii.“ Tak a je to venku. Tak pronikavý pocit hrozícího nebezpečí nezažil od odchodu z irácké mise, kdy ho každou minutu mohl granát roztrhat na cucky. „Jak se cítíš?“ zeptal se Conor. „Možná by ses měl vrátit a pokračovat v terapii.“ Danny se zamyslel. „Nejde o posttraumatický stres, brácho, tohle je jiné… Něco jako noční můra, která mě udržuje ve zvýšené bdělosti. Jsem vnímavější k hrozícímu nebezpečí – a o tom je řeč. Jak to vypadá u vás? Co Jaynie?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253880