V kluzáku, který přistál deset metrů od hotelu, seděl náš generál Soleti, který nám hlasitě nařídil, abychom nestříleli. Ze strany Němců nešlo o žádnou hrdinskou akci. Stydím se, že jsem musel zvednout ruce a vzdát se, protože mě předtím odzbrojili vlastní důstojníci. Stydím se, protože když je vám dvacet, chcete bojovat. Naštěstí Mussolini zasáhl v náš prospěch, když Němci projevili úmysl deportovat nás do Německa nebo na místě zabít. To on řekl, aby nás nechali odejít, protože ‚oni se mnou vždy zacházeli dobře‘. To byla jeho přesná slova, která jsem slyšel. Myslím, že Mussolini byl jediný čestný a loajální člověk v celém tomto hanebném příběhu. Musím říct, že Mussolini byl ‚vzorný vězeň‘. Věděl, co má povoleno dělat a jaká jsou naše kontrolní pravidla, která se nikdy nesnažil porušit. Ve skutečnosti, když se k nám někdy během strážní služby přiblížil, projevil zájem o naše rodiny a pochopení pro vyčerpávající směny, kterým jsme byli vystaveni ve dne v noci. Choval se zdvořile a přívětivě. Díky Mussoliniho ochraně se k nám Němci chovali slušně. Jeden důstojník, který tvrdil, že je Rakušan, za námi dokonce přišel a s úsměvem nám italsky řekl, že chce vyfotit skupinu u kluzáku. Tu fotografii, trochu zažloutlou, mám stále doma, ale nemám ji vůbec rád. Mors nebyl jediný, kdo pochopil, jak nepříjemná je celá situace pro Mussoliniho a že cítí určitou hořkost. Dokonce i Skorzeny usoudil, že duce „vypadá velmi špatně, možná už je nenávratně pryč“. Pocit, který ten muž 12. září na Gran Sasso evokoval jak v Morsovi, tak ve Skorzenym, byl stejný u kapitána Paola Vigneriho dne 25. července, kdy „ve jménu Jeho Veličenstva krále“ zatkl Mussoliniho u východu z vily Savoia. Kousavým jazykem, jak u něho bylo obvyklé, napsal o ducem o mnoho let později Eugen Dollmann: „Všichni, kdo ho viděli po příjezdu do Německa, řekli, že to byl unavený starý muž. I já, když jsem ho šel o měsíc později navštívit v Rocca delle Caminate, jsem si uvědomil, že jeho politické působení je nyní u konce.“ Mussoliniho kariéra skončila v Gran Sasso, v době osvobození z Campo Imperatore, ne 25. července v Římě, kdy byl sesazen. Její konec začal, když vstoupil na palubu Storchu. V tu chvíli byl jeho osud i osud Itálie v rukou Hitlera. Svoboda, kterou mu Vůdce zdánlivě vrátil, ve skutečnosti znamenala jen to, že ho odsoudil ponořit se spolu s ním do víru dějin. 11. září 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253836