Arnfelt-zlom.qxd28.10.201821:09Stránka98
u urozené dámy dost nečekané. Je očividně zvyklá dávat si dobrý pozor na jazyk. Velmi rozumný přístup. Objevili jsme dnes něco jako bílou vránu.“ „A teď u ní budeme bydlet, pokud tomu dobře rozumím?“ „Ano. Sice ve vesnici snáze získáme informace o místních obyvatelích, ale cítil jsem, že nemůžeme odmítnout. Kromě toho bylo jídlo a víno u baronky rozhodně mnohem lepší než v šenku. Jen musíme doufat, že ho nebude tolik každý den.“ Bertuccio kývl, ale pořád ještě nevypadal úplně přesvědčeně. „Dostaneš alespoň víc příležitostí, aby ses zavděčil sladké Else.“ „Bojím se, že to nepomůže.“ „Buď musíš řádně zapojit šarm, můj milý příteli, nebo se zaměřit na někoho jiného z personálu. Ať je to, jak chce, zítra dopoledne zabalíš naše věci a já se zatím pokusím dozvědět se něco o dívce, kterou jsme dnes našli. Možná je na to moc brzy a pro venkovany ještě příliš citlivé téma, ale třeba budu mít štěstí.“ Těžký mrak překryl měsíc ve chvíli, kdy vjeli do vesnice, a všude kolem se rozlila černá tma. Obrysy domů a ovocných stromů teď spíše tušili, než viděli. Maxmilián promýšlel zítřejší strategii, když si všiml, že jsou sledováni. Někdo se schovával ve stínu. Nejprve chtěl vytáhnout z brašny u sedla jednu z pistolí, nebyl si však jistý, zda by tím u pronásledovatele nevyprovokoval nežádoucí reakci – takhle mohl neznámý pořád doufat, že o něm neví. Pokud by ovšem byl rovněž vybaven střelnou zbraní, hrozilo nebezpečí, že vystřelí dřív, než Maxmilián stihne natáhnout kohoutek. Místo toho jen zastavil koně – který si nejspíš uvědomil, že je na cestě do stáje, a začal konečně vykračovat poněkud čiperněji –, připravil se seskočit na zem, kdyby to situace vyžadovala, a zavolal: „Kdo je tam?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253820