ZNIČÍM TĚ A VEZMU SI, CO JE MÉ
oči, ale nezdálo se, že by si uvědomoval cokoliv kolem sebe. Otevřel ústa a lapal po dechu. Pochopila jsem, že spadne. Vtom k němu přiskočil Hector a zachytil plnou váhu jeho těla, které se teď divoce třáslo. „Kathy, sem, hned!“ vykřikl portugalsky. Přiběhla jsem k němu a společně jsme drželi starcovo tělo. Spočíval na nás a já se bála, že ho neudržím. Nějak se nám podařilo pomalu si kleknout a spustit starce na palubu. Viděla jsem strniště na šedé pleti i pramínek krve, který mu vytékal z koutku úst od toho, jak se kousl do jazyka. Pořád se třásl, ačkoliv chvění zvolna ustupovalo. Hector si položil starcovu hlavu na kolena, držel jeho obličej v rukách, hladil ho po tvářích a mírně na něj mluvil. To už k nám přiběhl jeden člen posádky. „Potřebujeme lékařskou pomoc,“ oznámil mu Hector. „Můžete někoho sehnat?“ Pořád starci šeptal konejšivá slova. Objevil se stevard a klekl si k nám. Starcovo tělo se přestalo třást. Měl otevřené, nevidoucí oči. Hector velice jemně spustil jeho tělo na palubu. Stevard se nad ním sklonil a zkontroloval mu tep na krku. Bylo mi jasné, že je mrtvý, a rozechvěla jsem se. Sedla jsem si na paty, opřela se zády o lavičku a zavřela oči. O několik minut později jsem ucítila na nahé paži Hectorovu ruku. Zachvěla jsem se. „Nikdy jsem neviděla mrtvolu,“ přiznala jsem roztřeseně. Objal mě. „Byl starý a zemřel rychle,“ těšil mě. „Myslím, že si to ani neuvědomoval. A teď vám koupím drink.“ Otevřela jsem oči a spatřila jsem, jak zvedají starcovo tělo na nosítka. Jeho šedivé flanelové kalhoty byly v rozkroku mokré a já si všimla, jak mu z hnědé vesty trčí prsty s nikotinovými skvrnami. Viděla jsem, jak něžně se Hector choval k tomu starci v jeho posledních okamžicích, a znovu jsem si uvědomila, že vlídnost je velice důležitá vlastnost, vlastně ta nejdůležitější. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253769