V tomto kontextu vystupovala i postava Karla IV. Ten sice miloval Prahu a dbal na její rozvoj, stavěl však příliš mnoho kostelů.172 Jeho vláda je obdobím, kdy české království sehrávalo v politické a hospodářské rovině v Evropě klíčovou roli, zdání prosperity však v sobě skrývá „zostřující se třídní konflikt“.173 Zpochybňování idylického obrazu vlády Karla IV. považovali za svoji povinnost i autoři učebnice Přehled československých dějin, která mimo jiné šířeji vysvětluje podstatu krize.174 Nejde tedy o rozklad, ale o krizi feudalismu. V té době neexistovala buržoazie, která by mohla feudalismus zničit, zásadním způsobem se ale zhoršovala situace prostého lidu. Zoufalá chudina začala stavět „třídní“ odpor – zapalovali domy svých pánů. Rozvíjely se také nejrůznější sekty. Ty neměly jasně formulovaný program, takže nemohly s feudály a církví úspěšně bojovat. To se podařilo až husitskému hnutí.175 O krizi feudalismu se přitom diskutovalo nejen v Československu. Mezinárodní debaty se účastnili mimo jiné
Rewolucyjny ruch husycki (Muzeum Narodowe w Pradze – Muzeum Historyczne Miasta Stołecznego Warszawy. Listopad–grudzień 1959), s. 8; J. Durdík, Husitské vojenství, Praha 1953, s. 7; P. Choc, Boje o Prahu za feudalismu, Praha 1957, s. 241. 172 Macek cituje V. I. Lenina, Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu, Praha 1950, s. 63 [pozn. překl.]. 173 J. Macek, Husitské revoluční hnutí, Praha 1952, s. 39. 174 Srov. P. Choc, Boje o Prahu…, op. cit., s. 255; J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci, Praha 1951, s. 12. 175 T. Č. Zelinka, Husitskou Prahou, Praha 1955, s. 12.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253754