mě, že za 40 minut musí být zpátky u svých přátel, kteří na něj čekají ve vedlejší pivní hale. Další rána. Nějak bláhově jsem se domnívala, že když už se konečně setkáme, alespoň trochu si to užiju. Než jsme se ale dostali přes tlačenici dovnitř, než jsme sehnali dvě volná místa, než nám přinesli pivo, už bylo pomalu na čase, aby se zvedl a šel. Ovšem něco jsem stihla. Jak jsme tak seděli vedle sebe, v jeden moment jsem ho políbila. Neuhnul a mé políbení opětoval, nicméně to vyšlo ode mě. Jako neovladatelná reakce odkudsi z hlubin mých zvířecích pudů. Hlavou mi běželo: Aspoň to, aspoň to. Zkoumavě se na mě podíval a pravil: „Už budu muset opravdu jít, což mě velice mrzí, ale co kdybychom se setkali večer?“ Musela jsem se ovládnout, abych mu nevisela na rtech, a cítila jsem, že se mi do mého vystresovaného těla a mozku začíná vracet trocha krve a chuť do života. Nadšeně jsem souhlasila. No a kam se poděl můj smysl pro tyhle hry? Další chyba. Věděl, že mě má jistou. Z mé strany byly karty na stole, a z jeho karet jsem nezahlédla jedinou. Domluvili jsme se, že se setkáme na témže místě. V devět. Požádala jsem ho, aby přišel včas. Cestou do Georgenstrasse jsem zavolala Andree. V rychlosti a dost zmateně jsem se jí svěřila s celou zapeklitou historií vývoje kauzy Mark. Byla ze mě totálně vyšokovaná. „Já tě vůbec nepoznávám, Terezo, ty jsi snad úplně dementní“, „Jako to vážně?“ a „Děláš si srandu?“ byly některé z mnoha okouzlujících vět, kterými mě obdarovala. Jak jsem od té čúzy mohla čekat pochopení? Je tupá
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253711