Vrátil jsem se ke Kamenné růži a zlomil pečeť. V listu psaném Hiramovou šifrou mě zvali na návštěvu bratři z lóže „Zu der wie Topf siedenden Tiefen See“ v nedalekém městě Chebu. Prý se scházejí každý pátek v tajné komnatě nad hostincem U Orajícího jednorožce na náměstí ve Špalíčku.
Zavřel jsem deník a promnul si unavené oči. V životě jsem neslyšel o tom, že by v Chebu bývala byla nějaká zednářská lóže. Proč právě v Chebu? V tu chvíli mě přemohla únava a já na místě usnul s hlavou opřenou o stůl. Probudil mě ženský hlas, který mi přímo do ucha říkal: „Protože Chebsko sice patřilo do svazku zemí Koruny české, avšak jakožto zástava Svaté říše římské nebylo součástí Českého království, ani nespadalo pod pražské arcibiskupství.“ S leknutím jsem se narovnal v křesle. Přímo přede mnou na stole stál telefonní aparát se svěšeným sluchátkem, z něhož stále někdo mluvil. V kůži na čele mě svrběl obtisknutý otočný číselník telefonu. „Haló, o čem to mluvíte?“ řekl jsem zmateně do sluchátka. „Ptal jste se přece, proč založili zednářskou lóži právě v Chebu,“ odpověděl hlas. Konečně mi to došlo. V noci jsem si zřejmě přitáhl telefon pod hlavu místo polštářku. Při převracení jsem hlavou shodil sluchátko z vidlice a nosem vytočil číslo.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253611