Sharon J. Bolton
Ajax pohlédl na hodinky. Uplynuly dvě hodiny a umíral hla dy. „Allanovi, pilotovi rodiče, tvrdí, že byl v pořádku. Zdravý, v dobré psychické kondici. Ale když jsem na ně trochu zatla čil, zjistil jsem, že se s manželkou před rokem rozvedli a řízení neproběhlo úplně hladce. Možná trpěl nediagnostikovanou de presí. Záchvaty vzteku.“ Náčelník se obrátil k oknu. „Pořád pátrají? Venku je pod psa.“ „Když padla mlha, helikoptéru odvolali, ale doufají, že jak mile se vyjasní, vyšlou ji znovu do vzduchu.“ „Hmm, jestli vyskočil, najdou ho.“ Ajax zhluboka vzdychl a ustoupil ke středu místnosti. „No, to právě není tak jisté, pane. Nemusí ho najít hned. Balony často naberou směr nad jezero Harcourt Lake a piloti s oblibou léta jí co nejníže nad hladinou. Není to úplně legální, ale stejně to dělají. A tak si říkám, co jestli vyskočil, když byli právě nad je zerem?“ Náčelník svraštil obočí. „Nezemřel by.“ „Co když měl v kapsách těžké předměty? Jezero je hluboké. Nevsadil bych ani cent, že se nám v nejbližší době podaří něco vytáhnout!“ „Zaslechl jsem, že nebyly nalezeny žádné mobily. Není to zvláštní?“ Ajax kapituloval. Odsunul židli a posadil se. „Přemýšlel jsem o tom a nejsem si tak jistý. Jakmile lidem došlo, že balon má po tíže, okamžitě je napadlo vytáhnout telefony a snažit se přivolat pomoc. V parku je špatný signál, takže to museli zkoušet opa kovaně. Jestli drželi mobily v rukou během kolize, je možné, že přístroje byly vymrštěny do určité vzdálenosti. Během několika hodin jich určitě většinu najdeme.“ „A co ta dvě chybějící těla?“ řekl náčelník. Ajax upřel pohled do poznámek. „Dvě ženy. Patnáctiletá Poppy Carltonová. Druhá se jmenuje Jessica Laneová. Vzhle dem k tomu, v jakém stavu byli nalezeni ostatní, jsou zřejmě 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253589