◾◾◾ Věřím, ale po svém. Věřím třeba, že naši, tedy moji rodiče, na mě dávají pozor. Možná se tam někde za mne i občas přimluví. Chodila jsem do řádové školy, kde mě učily jeptišky. Přesto jsem se nestala nějakým fanatikem, protože fanatismus na jakékoli úrovni, ať už jde o náboženství, o politiku nebo o cokoli jinýho, je špatnej. Já mám víru v sobě a mnohdy si myslím, že ji mám silnější než ti, kteří se chodí denně modlit. Bůh je prý všude kolem nás, takže do kostela chodit nemusím. Prostě věřím.
◾◾◾ Jiřina Bohdalová slaví ráda narozeniny. Každý rok především s rodinou, ale kulaté i polokulaté se musejí oslavit pořádně. Pokud se toho dožiju, tak bych příští jubileum chtěla opět parádně oslavit. Nejraději bych pozvala všechny, ale problém je v tom, že mám tolik známých, že se všichni nikam nevejdou. Slavím ráda. Před léty jsme po natočení silvestrovské Manéže s Bolkem Polívkou a Jiřinou Bohdalovou také oslavovali a samozřejmě jsme trochu popíjeli. S Jiřinou byla neuvěřitelná sranda, přitom vypila poměrně málo vína. Ona se pití raději vyhýbá, protože pak prý naslibuje, že všechno zařídí. A když už, nejraději pije koňak. Ten nejde pít na žízeň jako víno, ale na chuť, a člověk si pak připadá hodně chytrý. „Koňak ale musí být co nejkvalitnější, protože pak jsou stejně kvalitní i ty myšlenky.“ Jiřině zazvonil mobil a já si všiml, že máme naprosto stejné předpotopní telefony. Inu, chytré mobily neuznáváme, protože chytří mají
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253485