1
To je druhé průzračné gesto, které možná stejně jako to první v sobě skrývá mnoho dalších gest. Stejně jako gesto Adolfa Suáreze, který zůstal sedět ve svém křesle, zatímco kolem něj v sále svištěly kulky, je gesto generála Gutiérreze Mellada, který se s zuřivostí postavil pučistům, gestem odvahy, gestem ušlechtilosti, gestem vzdoru, je to svrchovaně svobodné gesto. Možná to bylo v jistém smyslu i gesto posmrtné, gesto člověka, který ví, že zemře, nebo který už je mrtvý, protože od začátku cesty k demokracii nezavalila armáda nikoho, s výjimkou Adolfa Suáreze, takovou vlnou nenávisti jako generála Gutiérreze Mellada, který, asi jako všichni v sále, hned s prvními výstřely patrně cítil, že vše může skončit jedině masakrem. A v případě, že by náhodou přežil, ho pučisté stejně bez otálení zlikvidují. Nevěřím však, že by šlo o teat rální gesto. I když byl generál Gutiérrez Mellado v politice už pět let, nikdy v jádru politikem nebyl. Byl vždycky vojákem, a proto – protože byl vždycky vojákem – bylo toho večera jeho gesto především gestem vojáka, a proto bylo určitým způsobem také gestem logickým, povinným, téměř osudovým. Gutiérrez Mellado byl jediným přítomným důstojníkem v sále a stejně jako každý jiný voják měl v sobě zakódovaný genetický imperativ disciplíny a nemohl tolerovat odmítání poslušnosti. Nechci tím nijak snižovat generálovu zásluhu, snažím se jen přesně definovat význam jeho gesta. Význam, který na druhé straně možná nebudeme schopni přesně uchopit, pokud si nepředstavíme, že když 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253467