/ 98 platí vlastně o paměti. Na čerstvosti této paměti zakládá se přednost individuální i společné historie novější před starší.22 Přítomnost podává sociologovi a historikovi jiné prameny než minulost. Nejenže prameny vůbec, čím dále se dostáváme do minulosti, jsou nepočetné a kusé, kdežto přítomnost poskytuje pramenů mnoho, až mnoho, také kvalita pramenů je různá; v přítomnosti (v době nové) máme zejména svědectví lidí jednajících samých, svědectví přímé, máme celé soustavy filosofické a politické, jak ten onen pojímal svět, co v něm chtěl, máme autobiografie úplné neb alespoň vlastní výklad plánů životních nebo jednotlivých dob a podniků; z minulosti starší a dokonce nejstarší máme pořád více svědectví nepřímých, až konečně jen zbytky, a sice pravidlem hmotné zbytky činnosti kulturní. Ze zbytků, úryvků těch usuzuje sociolog a historik celkový stav podobně jak archeolog z kosti jedné vytvořuje celé předpotopní zvíře. Tato metoda nejen v biologii, ale také v sociologii a historii spočívá na představě konsensu: v biologii v organismu je jistá harmonie mezi jednotlivými orgány a částmi, v dané společnosti v dané době je obdobně konsensus sociální, celkový stav společenský a stupeň kulturní, pro který určitý jev má význam, jak říkáme, symptomatický (symptomatologický). 20. Dějiny kulturní a filosofie dějin. Mluvíce o historické metodě, musíme se několika slovy dotknout historie vůbec. Historie posud hlavně se pojímala jako dějiny politické, vlastně politiky zahraniční; byla povýtce dějinami válek a biografií tzv. velikých mužů politických, vojevůdců, zákonodárců, panovníků. V novější době objem dějin stále se rozšiřuje. Politika počíná se pochopovat jako soujev s jevy ostatními; historie stává se také historií literatury, filosofie a věd, umění, náboženství a církve atd. a nejnověji zejména také poměrů hospodářských. Posud historiky a lidi vůbec zajímalo více to, co bilo a bije do očí; počínáme lépe analyzovat motivy a vůbec žití niterné; chceme vědět, co k té oné válce vedlo, válka sama a její okázalé epizody již má interes menší.23 22) O evidenci paměti srv. Meinong, Zur erkenntnisstheoretischen Würdigung des Gedächtnisses, Vierteljahrsschrift für wissenschaftliche Philosophie, 1886 (X, 1). 23) Dávno před Bucklem napsal Šafařík: „Jest to odvěčná vada historie, že obyčejem obecné chátry vždy raději obracuje zřetel svůj ke zevnitřním, hlučným, krvavým, na smysly tuze dorážejícím činům nežli k bohulibým úkazům vnitřního života národů, že vždy hojněji vypravuje o krutých bojech, násilných podmanitelích a potlačitelích, plenitelích a zhoubcích nežli o mírných zaměstnáních, domácích ctnostech, vzdělavatelích rolnic a polí, milovnících tichých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253452