Page 1

98

louis l’ amour

v za jetí zlaté řeky

chlap, který se živí tím, že loví jiné lidi. Navíc,“ podíval se zase na karty, „si nejsem jistý, jestli tady v Teritoriu vůbec máte nějakou pravomoc.“ Pete Shoyer prudce dosedl na židli. „Já vám musím připomenout…“ Stark zvedl ruku. „Rozumějte mi dobře. Neupírám vám právo někoho zatknout, ale nejsem si jistý, že tohle právo máte i tady. Být na vašem místě, postupoval bych hodně opatrně. Ujistil bych se, jestli guvernér Teritoria nemá náhodou do té věci co mluvit. Jak to chápu já, k té střelbě, kvůli které stíháte tohoto muže, došlo v Novém Mexiku, je to tak?“ „To je pravda.“ „Podle mé zkušenosti,“ řekl Stark klidně, „se lidé v Arizoně dívají celkem s pochopením na případy, kdy jednoho muže napadne několik jiných a on z toho vyvázne. Myslím, že můžete mít potíže, abyste tohohle člověka vůbec dostal z Arizony.“ Shoyer se zachechtal. „Tyhle starosti laskavě nechte na mě. Toho chlapa hledají. Mně je jedno, kvůli čemu nebo jaké okolnosti k tomu vedly. To už je na soudcích a porotě.“ Swante Taggart si jejich rozpravy nevšímal. Otevřel dveře a vyšel do deště. Pramínek protékající kaňonem se stačil z potůčku rozrůst na pořádnou bystřinu, ale i tak ji bez obtíží přeskočil. Když vedl svého koně, aby ho napojil, zahlédl Shoyera, jak vyšel ze dveří oblečený v pršáku. Zůstal tam stát schovaný před deštěm a přihlížel, jak Taggart napájí koně a pak ho odvádí zpátky do stáje, kde mu do žlabu přihodil nové seno. Píce tu neměli zrovna přebytek, jen to, co mohli sklidit na kopcích a několika lučinách kolem. Mohlo stačit nejvýš na několik dní. Taggart se postavil do dveří stáje a rozhlížel se po deštěm zmáčeném okolí. Otevřely se dveře do domu, vyšla z nich Miriam a zamířila přímo k němu.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253438


99

louis l’ amour

v za jetí zlaté řeky

Stáli tam pospolu a hleděli do deště. „Co budete dělat?“ zeptala se nakonec. „Zůstanu. Říkal jsem, že se chvíli zdržím, a už mi leze krkem pořád utíkat.“ „A když se vás pokusí zatknout?“ „Doufám, že to neudělá.“ „Mám z něho strach. Je na něm cosi… Chci říct, že působí tak nějak hrozivě. Když se na něho podívám, nedovedu si představit, že by mu někdo mohl vzdorovat.“ „Vede si opravdu dobře.“ „Kdybych vám mohla nějak pomoct, tak to udělám.“ Zaváhala. „Existuje cesta ven z  kaňonu, kudy se dá dostat zpátky k hoře. Pěšky to člověk snadno zvládne, a kdyby se mu podařilo dojít až za ten špičatý útes na jihovýchodě… No, mohla bych tam přivést koně.“ „Nemíchejte se do toho.“ „Ale co budete dělat?“ „Čekat.“ Dveře od domu zůstaly maličko pootevřené a Taggart věděl, že za nimi stojí Shoyer a sleduje, co dělají. „Nemá smysl hnát se do maléru. Budu pěkně sedět na zadku a  nechám na něm, aby se rozhodl k  prvnímu kroku… Potom udělám, co bude třeba.“ „Myslím, že se vás pokusí zabít.“ „To záleží na něm.“ Vyklonil se a  díval se na oblohu. Těžké mraky plné vody pluly nízko nad nimi. „A co vy? Co budete dělat? Myslím se svým životem?“ Podívala se mu do očí. „Co s ním může kdo dělat? Budu ho žít, jak to půjde.“ „A až odtud odejdete?“ Čelila mu také otázkou: „Co budete dělat vy? Povídal jste něco o  ranči… To byly jen řeči, nebo máte nějaký plán?“ Zachmuřeně hleděl do deštivého kraje. „Měl jsem plány. Měl jsem i ranč, a potom se z Texasu přivalila tlupa pali-

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253438


100

louis l’ amour

v za jetí zlaté řeky

čatých ničemů, a musel jsem se vystřílet z bryndy. Přišel jsem o ranč a přidělal si potíže.“ Ubalil si cigaretu a nijak při tom nepospíchal. „Abych vám pravdu řekl, já vlastně nevím. Možná zůstanu tady v Arizoně, nebo se vydám na západ do Kalifornie. Nic víc zatím nedovedu říct.“ „Co kdybyste si promluvil s Adamem? O dobytku toho neví zdaleka tolik, kolik by chtěl. Z  vás dvou by byli schopní partneři.“ „Má Stark nějakého volného koně? Myslím takového, kterého by mi mohl půjčit?“ „Ano, jednoho máme. Nestojí za mnoho.“ „Já se Shoyerem bychom odtud mohli odjet společně… A někde stranou si všechno vyřídit. Abychom vás už neotravovali.“ „Nedělejte to.“ Déšť ustával, přestože mraky byly stále ještě obtěžkané vodou. Proud ubíhající po dně kaňonu teď tekl rovnoměrně. Výš proti proudu stála hráz, která zadrží něco vody i pro další suché týdny, aby měli kde napájet koně a aby na louce kolem lépe rostla tráva. „Nikdy jsem nechtěl mít s žádným člověkem nějaké potíže,“ řekl Taggart prudce. „Ale co se dá dělat, když vás napadne nějaký mizera?“ „Já vím.“ „Lidé koukají na člověka podle toho, jestli je čestný a  má odvahu, a  v  tom mají pravdu. Když se člověk vypraví do zdejšího kraje, většinou se vystavuje nebezpečí, a to pak chce mít vedle sebe někoho, kdo má kuráž. Nikdo se nevydá s krytým vozem na dlouhou cestu se zbabělcem, který uteče, sotva se objeví první potíže… a tím toho druhého nejspíš odsoudí k smrti. Když tady chcete v něčem podnikat, musí chlap stát za svým slovem. Nemáme tady právníky a soudy, aby rozho-

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253438

V zajetí zlaté řeky (Ukázka, strana 99)  
V zajetí zlaté řeky (Ukázka, strana 99)