98
linda
howard
•
nezvěstná
přece jasně najevo, že se s ní společensky ani jinak stýkat nehodlá. Jinu by rozhodně nikdy nenapadlo, že Levi změní názor, ona ten svůj rozhodně nezměnila. Netušila sice, co přesně si o ní Butcher myslí – snad že není dost dobrá, že je hloupá, nebo se chová jak děvka? – ona věděla jistě, co cítí k němu a slovo „vztek“ na to nějak nestačilo. Nejhorší bylo, že ho musela potlačit, jinak by nemohla dál v týmu přežít. Nejstarší kluci dojedli a hned začali hledat jinou zábavu. Zaběhli do kuchyně a brzy na to objevili dveře na balkon. Do bytu zavanul chladný, vlhký vzduch, a tak ženy ihned pochopily, co se stalo. „Marcusi!“ křikla Terisa. „Mám je na očích,“ odpověděl Boom. „Netušila jsem, že se Boom jmenuje Marcus,“ poznamenala Jina. „Už jsem taky jediná, kdo mu tak říká.“ Tři mladší děcka se taky běžela podívat, co se kde děje zajímavého. Nechala za sebou jen prázdné krabice od džusu a několik nugetek. Ailanin dvouletý synek běhal překvapivě rychle a šikovně se vyhnul matčině natažené paži. „Eriku!“ zavolala tedy. „Chytni ho.“ „Mám ho!“ odpověděl Snake. Obě ženy zůstaly sedět a dávaly si s jídlem na čas. Ailani se jen usmála. „Je tam přece osm velkých chlapů a jen pět dětí. To by měli zvládnout. Je to tak vzácné, když je hlídá někdo jiný…“ Hluk v kuchyni dramaticky vzrostl. Děti pištěly a muži udělovali téměř vojenské povely. Jina si tedy nabrala trochu guacamole a v relativním klidu svého obýváku si užívala jídla. Uvědomila si, jak jí schází společnost jiných žen. Mezi muži měla neustále dojem, že se musí chovat drsně a při náročném tréninku si už stěží našla čas na drobnosti jako byly nalakované nehty nebo make-up. Většinou byla večer ráda, že je relativně čistá. Dnes si užívala toho, že může mít vlasy rozpuštěné místo copu nebo culíku a že není mezi lidmi páchnoucími špínou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253435
99
linda
howard
•
nezvěstná
a potem. To jí připomnělo, jak jí chybí maminka a sestry, a taky blížící se Díkůvzdání. Mamka byla dost mrzutá, když s ní naposled mluvila, a nebyla schopná odpovědět, jestli na svátky přijede nebo ne. „A jak je to se svátky?“ zeptala se tedy. „Díkůvzdání je už za týden a žádný z nich se o tom vlastně nezmínil. Dostávají volno, nebo ne?“ „Jak kdy,“ odpověděla Ailani. Opřela se na gauči a její tvář se uvolnila, když se její nejmladší místo vřískání začal hihňat. „Nedá se nic plánovat, protože je vždycky můžou někam odvolat. Tak to prostě je. V létě beru děti aspoň na Havaj za mojí rodinou. To si odpočinu od toho vlhkého horka tady.“ Jina se rozesmála. „Jó, Havaj, to bych si taky dala líbit jako dovolenou.“ „A odkud jsi ty?“ zeptala se Terisa. „Podle všeho někde z Jihu.“ Svůj přízvuk nemohla Jina popřít. „Jižní Georgie.“ „A vyrazíš tam na svátky? Protože jinou šanci možná dlouho nedostaneš. Protože jakmile dokončíš výcvik, už tě můžou poslat kamkoliv.“ Boom ženě očividně řekl, že ji čeká jen seskok, než bude přijata do týmu, což se zatím nikdo neobtěžoval potvrdit ani jí samotné. „Nemůže jet domů, dokud nedokončí parašutistický výcvik,“ ozval se Levi z kuchyně, čímž dal najevo, že poslouchá hovor v obou místnostech. „Na Díkůvzdání se stejně netrénuje,“ odpověděla Terisa dost nahlas, aby ji slyšel. „Marcus rozhodně nebude.“ Chlapi v kuchyni se zasmáli. „Myslím, že už jsi dostal rozkaz,“ dodal Voodoo. „A neprotestuju, já mám Díkůvzdání rád.“ Boom nakoukl zpoza rohu do obýváku a mrkl na manželku. „Mně se zas líbí tohle,“ pronesla Terisa. „My v obýváku a chlapi v kuchyni. Většinou je to totiž obráceně. Na tohle bych si hned zvykla.“ Uvelebila se na gauči s blaženým
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253435
100
linda
howard
•
nezvěstná
úsměvem. „Po dlouhém dni u pacientů člověk nechce kuchyň ani vidět.“ „Tak to bychom mohly takhle posedět pravidelněji,“ navrhla Jina. „Vy byste si odpočinuly a já bych dostala šanci bavit se i s holkama. Rodina mi už moc chybí.“ Snažila se zachovat klidný tón, ale náhle se jí bolestně zastesklo. Odejít z domova zas tak špatné nebylo, jenže teď už svou rodinu neviděla celé měsíce, a to bylo příliš. Jestli za nimi bude smět na Díkůvzdání, pojede, i kdyby šlo o jediný den. Pak se zvedla, aby nakrájela koláč a všechny děti se hned seběhly. „Já chci jazyk!“ křičel Boomův synek, kterému říkali Matthew. „To my všichni, chlapče,“ ucedil Levi a všichni se rozesmáli. Tedy jen Jina ne. Stačilo, že musela snášet jeho přítomnost, jeho žertíky už na ni byly příliš. Tolik ji urazil, a přece byl najednou v jejím bytě, jedl její jídlo a bral jí klid. „Myslím, že to dokážu nakrájet tak, abyste všichni dostali kousek pusy,“ oznámila dětem a pak obkroužila nožem ústa uprostřed koláče a šikovně z nich vytvořila dílky s trochou červené polevy. Snake se natáhl pro malý talířek, aby z něj krmil svého nejmenšího, který zase začal vyvádět. „Pojď ke mně na klín, kámo, a já ti pomůžu sníst jazykovej koláč.“ „Ne, ne! Moje!“ Snake zvedl protestující děcko. „Je to tvoje, já ti jen pomůžu, ale až se uklidníš.“ Poslední tři slova vyslovil tak ostře, že malý přestal ječet, jen pofňukával, a jakmile si ukousl koláče, uklidnil se docela. Bylo zábavné sledovat, jak Snake válčí s tím malým pekelníkem, ale Jinu také napadlo, že by si měla dobře rozmyslet, zda vůbec v budoucnu nějaké děti chce. Kdyby všechny byly jako roztomilá Mia, bylo by to samozřejmě něco jiného. Nemělo ale cenu uvažovat o dětech, když se ani nezmohla na romantický vztah. Po koláči se jen zaprášilo a Jina měla štěstí, že ještě včas stihla donést kousek Terise s Ailani, pak si poslední dílek
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253435