Jeho ruka nevědomky naznačuje, že by potřebovala zaměstnat cigaretou. Toník si toho všimne a škodolibě si zapálí. „Tady to je…“ řekne Earl nakonec s nuceným klidem, který má nenápadně zakrýt fakt, že je kousek od berserku, „necelých třicet kiláků odtud, severovýchodně. Vidíš?“ Ukáže Toníkovi telefon, kde je na mapě velké zelené nic. A možná les. „Je tam velký zelený nic.“ „Je tam taková díra, které se říká Smutno. Malá vesnice, co není na mapě, protože do ní nevedou žádné cesty. Nikdo netuší, kde se vzala a co dělá uprostřed lesa, ale prostě tam je. Něco jako samostatně žijící entita.“ „Jak je v týhle době možný, že jakkoliv malá prdel není na mapě?“ nevěří Toník. „Nikdo z obyvatel nechce, aby tam byla.“ „Nechce,“ zopakuje důchodce, aby podtrhl absurdnost Earlových slov; neptá se. „Oni teda nemají moc na výběr, protože je všechny jako loutky ovládá démonka. Jedna z těch vlezlých, takový ten nejhorší druh ženský. Vkrade se nenápadně mezi obyvatele a rozhodí okolo sebe sítě síly. Čím déle záškodničí, tím víc se jich chytne. Počítám, že teď už ve Smutnu nemá svobodnou vůli nikdo.“ „A proč je to pro nás teda dobrý bojiště?“ Earl zakroutí hlavou. Původně se chtěl zeptat, jestli je Toník opravdu takové tele, ale nakonec se tázat nemusel, protože dostal odpověď dřív, než otázku vůbec položil. „Tak zaprvé, na mapě je les, ale ve skutečnosti se bude bojovat ve vesnici, nejasná změna prostředí. Zadruhé po nás jde dost lovců na to, aby na sebe narazili v okolním porostu a pozabíjeli se. Zatřetí o nás nikdo z vesnice nebude vynášet informace.“ „To víš jak?“ „Trochu se se slečnou démonkou znám.“ „Proč mě to nepřekvapuje.“ Earl vyrazí. „Jdeš nebo co?“ Tonda zahodí vajgl a jde.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253388
7
Uprostřed Smutna stojí kostel s vymlácenými mozaikovými okny. Barva, která kdysi byla zlatá, je momentálně vyblitá a loupe se ze střechy. A taky z věže, kde nejspíš býval zvon. Teď tam není. Okolo kostela stojí v kruhu domy a nutno říct, že vypadají úplně stejně „živě“. Okna stavení beze skel nebo se skly posetými pavouky prasklin civí do prázdna. Stopy zkázy se tady proplétají okolo každé neexistující zahrady a brázdí rozbahněnou, zaniklou cestu, která je teď prorostlá kořeny. Ve vzduchu nevisí nic. Zlo, dobro, život, smrt, vymyslete si, co chcete. Nic tu není. V domech se nesvítí. Je ticho. A je tu pravděpodobně už hodně dlouho. Zalezlo pod zem a do zdí. Každou čtvrthodinu odbíjí ve věži. Dodává Smutnu pokojnost. Je to vesnice uvězněná přírodou, která ji nakonec pojala za svou a skrývá ji před světem. Kořeny trhají domy, stromy prorůstají zdmi. Místo obyvatel je tu mrtvý les. Ptáci nezpívají, vítr nefouká. „Nelíbí se mi to,“ vyhodnotí situaci Toník, když si Smutno prohlédne dalekohledem. „Takhle nějak začíná každý hororový film posledního desetiletí,“ souhlasí Earl, který se spokojeně opírá o strom. „Každej průměrnej hororovej film by se dal v pohodě vyřešit, kdyby nebyli herci blbí, otočili se a odešli.“ „Jenže to nemají napsané ve scénáři.“ „Takže se neotočíme a nezdrhnem, jo? Když tak na tu prdel koukám, nelíbí se mi tvůj plán ještě víc. Všude okolo je les, můžou zaútočit odkudkoliv.“ „Taky je ale Smutno odříznuté od všeho. Široko daleko není nic.“ Earl máchne rukou, aby dodal argumentu na
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253388
dramatičnosti. „Každý lovec bude muset buď vysednout z auta a jít kilometry pěšky, nebo prostě skočit z letadla.“ „Hmm, a pokud vylezeme do věže kostela se snajprem, se kterým se táhnu celou tu posranou cestu,“ poklepe Toník na Barrett M82, „s termovizí a se třema prdelema obrovskejch nábojů,“ kopne do sportovní tašky, „máme docela dobrou šanci mít o všem přehled.“ „Správně. Teorie je taková, že když zabijeme dost lovců, ti ostatní si nadělají do morálky a prostě se na nás vykašlou. A pak je tady ještě moje démonka.“ „Bude chcát blahem, že jí do vesnice táhnem návštěvu.“ „Možná se i usměje,“ dodá Earl a vyloví telefon. „Jdu objednat pizzu.“ Pak prozradí souřadnice na náležitých loveckých portálech.
Jakmile proniknou kruhem domů, prázdno se prodere i do nich. Najednou se jim špatně dýchá, něco na ně tlačí, stopy v blátě po nich zůstávají hlubší. Svět zpomalí. „Cejtíš to taky, nejsem jen v tomhle těle poprvý unavenej, že ne?“ zděsí se Tonda. „Jo.“ „Jo co?“ „Cítím.“ „Co je to?“ „To je ona,“ vydechne Earl a sleduje, jak se před ním z hlíny pomalu vynořuje ženská silueta obrostlá slabými kořínky. „Arta.“ Toník bleskově zahodí tašku s náboji, strhne ze zad barrett a zamíří Artě na hlavu. Z bahna před ním se ale vysouká chapadlo, chytí hlaveň a odkloní ji. Očima z Artina bahnitého těla vyšlehnou záblesky. Dvě svítící bělma, čočky a zlo. Nepohybuje se jako člověk, vlní se. Plave na bahně, v bahně i ve vzduchu. Vzduch je bahno. Bez zjevné příčiny připluje k znehybnělému Earlovi. „Opovaž se sundávat ze sebe ty svý temný hadry,“ zasyčí a bezohledně po něm přejede rukou. Zůstane po ní akorát 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253388