Jeho ruka nevědomky naznačuje, že by potřebovala zaměstnat cigaretou. Toník si toho všimne a škodolibě si zapálí. „Tady to je…“ řekne Earl nakonec s nuceným klidem, který má nenápadně zakrýt fakt, že je kousek od berserku, „necelých třicet kiláků odtud, severovýchodně. Vidíš?“ Ukáže Toníkovi telefon, kde je na mapě velké zelené nic. A možná les. „Je tam velký zelený nic.“ „Je tam taková díra, které se říká Smutno. Malá vesnice, co není na mapě, protože do ní nevedou žádné cesty. Nikdo netuší, kde se vzala a co dělá uprostřed lesa, ale prostě tam je. Něco jako samostatně žijící entita.“ „Jak je v týhle době možný, že jakkoliv malá prdel není na mapě?“ nevěří Toník. „Nikdo z obyvatel nechce, aby tam byla.“ „Nechce,“ zopakuje důchodce, aby podtrhl absurdnost Earlových slov; neptá se. „Oni teda nemají moc na výběr, protože je všechny jako loutky ovládá démonka. Jedna z těch vlezlých, takový ten nejhorší druh ženský. Vkrade se nenápadně mezi obyvatele a rozhodí okolo sebe sítě síly. Čím déle záškodničí, tím víc se jich chytne. Počítám, že teď už ve Smutnu nemá svobodnou vůli nikdo.“ „A proč je to pro nás teda dobrý bojiště?“ Earl zakroutí hlavou. Původně se chtěl zeptat, jestli je Toník opravdu takové tele, ale nakonec se tázat nemusel, protože dostal odpověď dřív, než otázku vůbec položil. „Tak zaprvé, na mapě je les, ale ve skutečnosti se bude bojovat ve vesnici, nejasná změna prostředí. Zadruhé po nás jde dost lovců na to, aby na sebe narazili v okolním porostu a pozabíjeli se. Zatřetí o nás nikdo z vesnice nebude vynášet informace.“ „To víš jak?“ „Trochu se se slečnou démonkou znám.“ „Proč mě to nepřekvapuje.“ Earl vyrazí. „Jdeš nebo co?“ Tonda zahodí vajgl a jde.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253388