98
Ky s e l á t ě š í n s k á j a b l í č k a
Mezinárodní plebiscitní komise si se situací nevěděla rady. Na konci února vyzvala polské i české ozbrojené skupiny ke složení zbraní, ale nikdo si z toho nic nedělal a Poláci dokonce pohrozili, že pokud se bude „komise zjevně nadržující Čechům“ dál vměšovat do „vnitřních záležitostí suverénního polského státu“, vyvolá tím výbuch násilí. O den později dokonce dostala komise v Paříži žádost či spíše ultimátum: pokud do měsíce nebude „západní prefektura Těšínska okupovaná protiprávně Čechy“ připojena k Polsku, zahájí Poláci na celém Těšínsku pasivní rezistenci. Pokud si komise slibovala, že plebiscit situaci vyřeší a snažila se o jeho co nejrychlejší provedení, pak žila jen v iluzích. Stále více se ukazovalo, že lidové hlasování bylo jen polským manévrem k získání času, protože především starostové měst a vesnic s výraznou polskou většinou nejevili o plebiscit větší zájem. Marně je de Manevill vyzýval, aby pořídili a předložili seznamy hlasujících, starostové stále měli bezpočet důvodů, proč to nemohou udělat. Když 23. března komise zveřejnila výnos s přesnými podmínkami hlasování v plebiscitu, vyvolalo to nové pozdvižení na polské i české straně. Potvrdila původní záměr, že hlasovat budou jen ti, kteří k 1. lednu 1919 dovršili 20 let věku a především mohou doložit, že měli na Těšínsku trvalé bydliště nebo domovské právo před 1. srpnem 1914. Už jsme si řekli, že tato podmínka „vyřazovala ze hry“ především tisíce polských horníků. Obecní zastupitelstva měla do konce dubna připravit seznamy hlasujících. Nesouhlas zazněl i z Varšavy a Prahy a do komise byl jako zástupce polské strany vyslán F. K. Latinik. Přicházel už v hodnosti divizního generála a nikdo nepochyboval o tom, že nejen bude zastávat mnohem tvrdší postoje než jeho odvolaný předchůdce profesor Szura, ale především má symbolizovat odhodlání Polska řešit v případě potřeby konflikt i vojensky. Latinik měl s Těšínskem vlastní zkušenosti nejen z časů, kdy velel v Těšíně, ale v únoru 1920 zastupoval svou vlast v Mezidohodové polsko-československé delimitační komisi v Opavě. Maršál Piłsudski o něm sice v roce 1922 napsal nepříliš lichotivá slova: „Směšně namyšlený, se vším nespokojený… intrikán, jeden z generálů ničících polskou armádu a zcela neschopný.“, ale Latinik své vlasti sloužil věrně a dobře – nejen na Těšínsku, ale především jako velitel 1. armády a vojenský gubernátor Varšavy v bojích proti Rudé armádě v létě 1920, kdy si rozhodně nevedl špatně, právě naopak.
Kyselá jablíčka_2.vyd_tisk.indd 98
11.09.2018 16:55:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253279