Bakly – Hledání smrti
vím, jak to chodí. Ale budu ho platit tomu, kdo odsud vyžene ostatní zkurvysyny. Jenom jednomu.“ „A kdo by to měl být?“ zeptal jsem se. Odplivl si. „Nevím. Teď se tihle do sebe pustí,“ ukázal na mrtvé. „Blbí jsou na to dost. Další v okolí je Cremax, ten není úplně hloupý, ale nemá o nic víc lidí než tihle. Možná se objeví někdo další, koho neznám, o kom jsem neslyšel.“ „Vypadá to, že o tomhle byznyse víte hodně,“ řekl jsem. „Nic ve zlém,“ dodal jsem. Nechtěl jsem ho popudit. Vlastně docela by se mi to líbilo, ale nesměl jsem ho popudit, potřeboval jsem informace. „Je to drsná práce a člověk při ní nezestárne,“ řekl nakonec. „Já si vybral a teď jsem ten, kdo platí. Za ochranu,“ dodal s výsměchem. „Co jste vlastně tady viděl?“ ukázal na mrtvé. „Byl jsem tak vyděšený, že ani nevím, jak se to seběhlo.“ Vyděšený? Možná by mu někdo měl vysvětlit, co to slovo znamená. „Šel jsem na záchod a viděl jsem tady těch pět mrtvých a vás, jak stojíte opodál. Muselo se to semlít děsně rychle,“ řekl jsem, co chtěl slyšet. „Jo jo, přesně tak, děsně rychle.“ Chvíli uvažoval. „Poslyšte, udělal byste mi laskavost? Zaplatím vám, pět zlatých teď a pět potom.“ „Potřebuji, abyste to, co jste viděl, rozhlásil. Že se u mě na dvoře pozabíjeli Grevichovi a Duffyho lidi. Třeba při té příležitosti získáte i práci, co hledáte.“ Deset zlatých nebylo málo, ale možná předpokládal, že najde slušný obnos v kapsách mrtvých. Každopádně, měl tam už svých třicet stříbrných, které ušetřil. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253052
Miroslav Žamboch
„Fajn, to je slušná nabídka.“ Dostal jsem jména dvou hospod. Jedna byla dvě ulice daleko, druhá tři. To mi potvrdilo, co už jsem si sám zjistil. Území gangsterů jsou ve městech jako Grafzatza malá. Kdysi jsem se o tom bavil s Vévodou. Říkal, že je to díky vysoké úživnosti městského prostředí, prý důsledek vysoké intenzity a ziskovosti obchodu. Úživnost, hezký termín, možná ho myslel i vážně. U Vévody jeden nikdy nevěděl.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253052
14.
Ninja a čaroděj Gruman položil dlaň na solničku vyrobenou z dřevěného špalíku, a zatímco znuděným pohledem sledoval ostatní hosty laciné vývařovny, prstem vysunul z nádobky proužek papíru stočený ke stěnám. Kdo nevěděl, že má v solničce něco hledat, neobjevil by nic, ani kdyby se do ní díval. Povrch drsného nažloutlého papíru splýval se dřevem. Gruman proužek schoval do dlaně a potom ho mezi dvěma sousty přesunul do kapsy svého kabátu. Místní rezident byl opravdu opatrný, tohle byla už třetí schránka, ve které měl najít rozkazy. První dvě ho povodily po půlce města. Nepochyboval, že byl v průběhu svých přesunů sledován. Buď byli velmi dobří, nebo ho pozorovali z dálky. Znovu si promítl lokace jednotlivých černých schránek. Ano, bylo pravděpodobné, že ho sledovali z dálky. Jedna se nacházela na ochozu okolo východních hradeb města, které prakticky tvořily pobřeží, druhá zase na náměstí před hlavní a jedinou vstupní branou do města. Náměstí bylo jako obvykle zaplněné vozy obchodníků a celých karavan připravujících se na odjezd z města, ale mohli schránku sledovat třeba z přístavního majáku. On by svého člověka postavil právě tam. V úvahu připadala i zakotvená loď. Přístav jich byl plný, větších námořních i menších, určených pro přepravu zboží na pevninu. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253052