Bakly – Hledání smrti
vím, jak to chodí. Ale budu ho platit tomu, kdo odsud vyžene ostatní zkurvysyny. Jenom jednomu.“ „A kdo by to měl být?“ zeptal jsem se. Odplivl si. „Nevím. Teď se tihle do sebe pustí,“ ukázal na mrtvé. „Blbí jsou na to dost. Další v okolí je Cremax, ten není úplně hloupý, ale nemá o nic víc lidí než tihle. Možná se objeví někdo další, koho neznám, o kom jsem neslyšel.“ „Vypadá to, že o tomhle byznyse víte hodně,“ řekl jsem. „Nic ve zlém,“ dodal jsem. Nechtěl jsem ho popudit. Vlastně docela by se mi to líbilo, ale nesměl jsem ho popudit, potřeboval jsem informace. „Je to drsná práce a člověk při ní nezestárne,“ řekl nakonec. „Já si vybral a teď jsem ten, kdo platí. Za ochranu,“ dodal s výsměchem. „Co jste vlastně tady viděl?“ ukázal na mrtvé. „Byl jsem tak vyděšený, že ani nevím, jak se to seběhlo.“ Vyděšený? Možná by mu někdo měl vysvětlit, co to slovo znamená. „Šel jsem na záchod a viděl jsem tady těch pět mrtvých a vás, jak stojíte opodál. Muselo se to semlít děsně rychle,“ řekl jsem, co chtěl slyšet. „Jo jo, přesně tak, děsně rychle.“ Chvíli uvažoval. „Poslyšte, udělal byste mi laskavost? Zaplatím vám, pět zlatých teď a pět potom.“ „Potřebuji, abyste to, co jste viděl, rozhlásil. Že se u mě na dvoře pozabíjeli Grevichovi a Duffyho lidi. Třeba při té příležitosti získáte i práci, co hledáte.“ Deset zlatých nebylo málo, ale možná předpokládal, že najde slušný obnos v kapsách mrtvých. Každopádně, měl tam už svých třicet stříbrných, které ušetřil. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253052