znal, stávalo se často, že si vězni s návštěvníky ne měli co říct. Když jim čas vypršel, vstala, ještě jed nou se k němu rychle naklonila a zašeptala mu do ucha: „To dítě čekám s Hassanem.“ Ucítil její parfém, její vlasy na svém starém obličeji. Zrudla. Nic víc. Pak odešla a jeho odvedli na celu. Seděl na posteli a zíral na své ruce, na stařecké skvrny a jizvy, myslel na Janu a na dítě v jejím břiše, myslel na to, jaké je tam teplo a bezpečí, a věděl, co musí udělat.
— Když Jana přišla domů, Hassan spal. Svlékla se, lehla si před něho, cítila jeho dech na svém krku. Milovala tohoto muže, kterého si nedokázala ni jak vysvětlit. Byl jiný než chlapci z její vesnice v Polsku, byl dospělý a pleť měl jako ze sametu. Později, když se na chvíli vzbudil, ho uklidnila, že starý pán proti němu vypovídat nebude, může být klidný. Měl by pro něj ale něco udělat, měl by mu zaplatit nové zuby, už mluvila s jedním sociál ním pracovníkem, který by se o to postaral. Ni kdo se o tom nedozví. Mluvila příliš rychle, byla rozčílená. Hassan jí hladil břicho, dokud neusnula.
— 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252912