vločky, cokoli, co má větší cenu než písek,“ požádala. „Něco za něco. Souhlasíte?“ Nahlas jsme odpověděli: „ano“, „s radostí“, „cokoli potřebujete“. Žena se široce usmála a pokynula bubeníkovi. Ten začal hrát o něco hlasitěji, ale pomaleji, aby nás vtáhl do děje. Mwitova paže mě objala ještě pevněji. „Tady jste daleko od centra konfliktu,“ začala vypravěčka a spiklenecky naklonila hlavu. „Vidím to na množství, v jakém jste přišli. Ale víc tohle město nepotřebuje.“ Bubeník přidal na tempu. „Dnes vám budu vyprávět z minulosti, současnosti i budoucnosti. Očekávám, že se podělíte s rodinou a přáteli. Nezapomeňte na děti, až budou dost staré. Tenhle první příběh známe z Velké knihy. Vyprávíme si ho zas a znovu, kdykoli svět přestane dávat smysl. Před tisíci lety, když byl tenhle kraj ještě tvořen pískem a suchými stromy, se Ani rozhlédla po svém panství. Promnula si suché hrdlo. Pak stvořila sedm řek a všechny je svedla do jednoho hlubokého jezera. Z toho jezera se zhluboka napila. ‚Jednoho dne,‘ pronesla, ‚vytvořím sluneční svit. Ale teď nemám náladu.‘ Otočila se a usnula. Za jejími zády, zatímco odpočívala, vyskočili ze sladkých řek Okekové. Byli agresivní jako ženoucí se voda, neustále chtěli jít kupředu. Staletí míjela a Okekové se rozptýlili po Anině kraji, kde tvořili, vy užívali, měnili, šířili, pojídali a množili se. Byli všude. Doufali, že jimi postavené věže jsou tak vysoké, že dloubnou do Ani a získají její pozornost. Postavili stroje, které fungovaly na juju. Zápasili spolu a vynalézali. Ohýbali a překrucovali Anin písek, vodu a vzduch, brali její tvory a měnili je. Když si Ani odpočinula natolik, aby mohla stvořit sluneční svit, otočila se. To, co spatřila, ji vyděsilo. Vztyčila se v celé své impozantní a rozzlobené výšce. Potom sáhla mezi hvězdy a přitáhla ke svému kraji slunce. Okekové se skrčili. Ani ze slunce vyndala Nuruy a postavila je na zem. Téhož dne si květiny uvědomily, že mohou kvést. Stromy pochopily, že mohou růst. A Ani uvrhla na Okeky kletbu. ‚Otroci,‘ řekla Ani. V záři nového slunce se zhroutilo skoro všechno, co Okekové postavili. Něco z toho ještě máme — počítače, přístroje, předměty
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252911