Marek křičel: „Kurva, kurva, kurva!“ Strážný byl překvapený a nešikovný – než stihl vytáhnout zbraň, jejich auto projelo kolem něj. Tomáš se otočil a uviděl jej, jak se dívá směrem za nimi a hlásí něco do vysílačky. Po pár set metrech se napojili na cestu, po které přijeli. Asi po minutě jízdy se Marek přestal kousat do rtu: „Co to, kurva, bylo?! Co tady dělá ta ženská? Má zbraň?“ Karla si setřela z čela pot. Její bledé pohublé tváři dominovaly dva obrovské kruhy pod očima. S klidnějším hlasem odpověděla: „Nemám. Omlouvám se za ty rány pěstí, jinak to nešlo. Neposlechli byste mě a navíc je to pro vás takto jednodušší. Přidej!“ zhrubl opět její hlas. „Jedeš moc pomalu. Takhle nás brzo chytí.“ Markovi se vrátila jeho obvyklá sebejistota: „Co si, kurva, myslíš? Že jsem zasranej Simír z Kobry 11, nebo co? Co se tam vlastně stalo?“ Karla: „Vezmi to touhle polní cestou.“ Poměrně prudce zatočil a vjel do lesa. Tomášův žaludek udělal další kotrmelec. Po chvíli uslyšeli zvuk policejních sirén směrem od hlavní cesty a nervózně se na sebe podívali. Neskutečně moc ho mrzelo, že se nechal přemluvit, aby sem jel. Rychle dýchal, ale pořád měl nedostatek vzduchu. Karla se ohlédla, trochu se uklidnila a pokusila se vše vysvětlit: „Nevím přesně, o co tam šlo. Předevčírem jsem zahlédla ostatní vězně, jak si něco šuškají, ale nepovažovala jsem to za důležité. Poslední dobou strážní horko těžko některé trestance zvládali. Dnes mě odvedli do návštěvní místnosti, kde se se mnou chtěl někdo setkat kvůli nějaké knize. Předpokládám, že jste to byli vy. Posadili mě tam, pak jsem uslyšela ty výstřely.“ přivřela víčka, jako by na to nechtěla víckrát pomyslet. „Jeden muž ze stráží se utíkal podívat, co se děje. Mezitím vtrhli do místnosti vězni a zastřelili druhého strážného. Mohla jsem se jen dívat. Kdybych neměla pouta a nebyla ve vězeňském, určitě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252893