A co jsi tedy z Pekla vytěžil, krom toho, že jsi osvědčil onu „fakírskou trpělivost“, kterou podle často citovaného Macharova výroku tenhle román od svého čtenáře vyžaduje?
V Pekle se Šlejharův jazyk opravdu valí až k prahu čtenářské výdrže, je klokotající a křečovitý, ale zároveň extatický. Chtěl jsem ten repetitivní, místy až litanický charakter textu podtrhnout, ale také jsem hledal, čím to bezvýchodné temno překrýt. Vše mě ponoukalo k tomu, abych – i z jisté poťouchlosti – dal Peklu pervertovaně náboženský rozměr, a tak jsem se rozhodl nechat celý vybraný text nazpívat katolickým knězem. Šlejharovo zacházení se slovy je vyloženě zanícené, až smyslné. Osobně mě velmi zajímalo, jak dopadne konfrontace duchovního právě s tímhle mystickým nábojem celého textu. Sice mi mnoho lidí radilo, ať si najdu zpěváka, ale já jsem trval na tom, že to nemůže zpívat žádný jevištní profesionál, ale opravdu kněz. I s rizikem, že nebude dokonalý zpěvák nebo se bude stydět. Ale musím říct, že najít kněze, který mi Šlejharův text správně nazpívá, vůbec nebylo snadné. Nezaskočilo je, že zrovna po nich žádáš spolupráci na něčem, co se jmenuje Peklo?
Budeš se divit, ale většina kněží, se kterými jsem mluvil, mě neodmítla ani kvůli titulu, ani kvůli textu, ale prostě proto, že jim neseděla role zpěváka či herce. Až František Norbert Vehovský se té práce zhostil naprosto otevřeně a bez předsudků. A ve studiu se potvrdilo, že nebylo beze smyslu, proč jsem trval na skutečném duchovním. Právě takoví lidé, nezatížení uměleckou praxí, totiž mnohdy nabízejí skutečně nečekaná řešení, vsazují tam reakce i emoce, které bych nenaplánoval. A takhle vzniká dialog, ve kterém se musím učit akceptovat cizí hlas, byť není vždy „dokonalý“. Zpěv duchovního pak už stačilo doplnit o hru na harmonium, kterou mi nahrál Vojtěch Procházka, a vše jsem mohl poslat ke zpracování svému spolupracovníkovi, americkému noisovému hudebníkovi, kytaristovi a improvizátorovi Kevinu Drummovi. Ten ale jazyk české literární předlohy nemohl úplně ocenit, ne?
Dostal ode mě hrubý překlad vybraných pasáží, ale textem se vlastně nehodlal zabývat. Chtěl vytvořit nezávislý elektronický a elektroakustický pendant k samotnému zpěvu. To, jak si pak všechny nahrávky nakonec vsadím do celkové struktury, ponechal zcela na mém rozhodnutí. Pracovali jsme na dálku, ovšem velmi dialogicky, takže výsledkem, který jsme dodělali v rozhlasovém studiu s Ladislavem Železným, byl pak sám pozitivně překvapen. Když už jmenuješ Ladislava Železného, nynějšího dramaturga pořadu Radiocustica, měli bychom asi trochu uvést tvou kompozici do kontextu. Připomenu, že Radiocustica je pořad, který před lety na Vltavě založil Michal Rataj, aby vytvořil prostor pro rozhlasové experimenty. A už jak tady líčíš proces vzniku Pekla, není 96 | Josef K. Šlejhar
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252892