Německo: mýtus a realita
zahraničí, jehož nahradil Klaus Kinkel. V zemských volbách utrpěla CDU série porážek, nejcitelnější nepochybně v Kohlově domovské Porýní-Falci. Na jaře 1994 ale ustoupila hospodářská recese a kancléřova příslovečná sebejistota začala opět zabírat, podpořená ovšem nevýrazným kancléřským kandidátem SPD Rudolfem Scharpingem. Část potenciálních voličů sociální demokracie odradila spolupráce SPD s postkomunisty v zemském sněmu Sasko-Anhaltska, patřičně propagandisticky využitá volebními stratégy CDU.[187] CDU nakonec o 5 % sociální demokraty porazila, ale kvůli slabšímu výsledku FDP dosáhla koalice v parlamentu jen nejtěsnější většiny několika hlasů. Všechny etablované strany s uspokojením zaznamenaly neúspěch PDS (4,4 %) a citelnou porážku Republikánů (pouhých 1,9 %). Pátá vláda Helmuta Kohla měla na pracovním stole – kromě přípravy vstupu SRN do měnové unie a eurozóny – především dlouho odkládaný problém strukturálních reforem německé ekonomiky, trpící relativně vysokými náklady, vysokou zadlužeností a nezaměstnaností. Tíha přípravy reforem spočívala především na ministru financí Theo Waigelovi (CSU) a ministru práce a sociálního pořádku Norbertu Blümovi (CDU). Všem bylo jasné, že obyvatelstvo, které tyto potíže na své životní úrovni dosud nijak nepociťovalo, zaujme k sociálním škrtům a úsporným opatřením odmítavý postoj a opozice bude na jeho straně. Blahobytnou společnost – jak se vyjádřil spolkový kancléř – je těžké reformovat. Jakmile vláda na jaře 1996 oznámila nutnost provést nepopulární
187 CDU tehdy využila na volebních plakátech motivu rote Socken (rudé ponožky), pejorativního označení členů postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS), resp. – podprahově – i sociálních demokratů, kteří v Sasku-Anhaltsku utvořili menšinovou vládu, tolerovanou PDS. Srov. Cloughová, P. : c. d., s. 254.
—
Nemecko.indd 96
96
—
14.08.18 16:43 Výtažková černá Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252726