do tašky. Byla tam lahev vody a žádný zákusek. Gemma se posadila na kraj ponku a Benedikt jí zvednutým prstem naznačil, že má z jeho krásně vyrovnaného nářadí slézt. Gemma zavrtěla hlavou, sáhla po kousku okurky, prohlédla si ji a začala ji okusovat kolem dokola jako veverka uždibující oříšek. „Chceš přece Estelle zpátky, nebo ne?“ Benedikt šťouchl prstem do plátku rajčete. Po nehtu se mu rozlila žlutá zrníčka. „To má být součást ZEZ?“ zeptal se podezíravě. „Myslím, že by ses měl pokusit dostat do formy. Měli bysme jít na procházku, nahoru na vřesoviště. Můžeme to zahrnout do operace.“ „Estelle se líbím takový, jaký jsem. Sám sobě se líbím, jaký jsem. Jasný?“ Zakousl se do plátku červené papriky a nakrčil nos. Vrátil papriku zpátky do krabičky. Když se Gemma naobědvala a vrátila se dopředu, Benedikt nacpal nedojedený salát do odpadkového koše a začal prohledávat kapsy, zásuvky a skříně. Ve všech žilách cítil hlad a nutně potřeboval něco sladkého. V zásuvce pod bločkem lepicích papírků našel starý větrový bonbon. Sloupl z krémově hnědého cukrátka ulepený celofán a s vděčností ho začal cucat. Uprostřed odpoledne Benediktovi klesla hladina cukru v krvi natolik, že se cítil podrážděný a ospalý. Řekl Gemmě, aby ho v dílně nerušila, a začal vyřazovat jeden dílek výročního náhrdelníku za druhým. Žádný z nich mu nebyl dost dobrý. Uvažoval, kdy vlastně jeho touha po dokonalosti začala. Možná potom, co rodiče zemřeli a on se snažil dělat všechno správně kvůli Charliemu. Nevzpomínal si, že by kdy předtím nějak usilovně dbal o to, aby bylo všechno přesně tak, jak to má být. Jeho nynější sebekázeň se zjevně týkala jen hmotných věcí, a nikdy jeho samého. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252721