Vánoční snění (Ukázka, strana 99)

mě je všech­no mož­né. Jen si na ně­co vzpo­me­neš a už ja­ko zá­zra­kem to tu je. Pe­kař vzal list do ru­kou, pře­vra­cel jej, ja­ko by v něm ně­ co chy­bě­lo, pak jej slo­žil do kap­sy. „Já s se­bou ne­mám brý­ le. Roz­bi­ly se mi, když jsem spa­dl ze stře­chy. Víš, jak jsme na­dě­la­li to­lik zla­ta, chtěl jsem po­zla­tit ko­houtka na věž­ní bá­ni, uklouzl jsem, a tak je ko­hou­tek po­řád re­za­vý a já ne­ mám brý­le.“ „Vždyť by ti ne­by­ly nic plat­né. Stej­ně ne­umíš číst,“ za­ škle­bil se Ond­řej. To ne­měl dě­lat. Pe­kař se roz­hně­val: „Kdy­bys ne­byl betle­mák, dal bych ti ko­pistem, že bys pak ani an­dě­líč­ky zpí­vat ne­sly­šel. Já že ne­umím číst? Až při­le­tí ten hlav­ní an­děl, bu­de mít ce­du­li a na ní na­psá­no Glo­ria in excelsis Deo. Uvi­díš, jak ti to krás­ně pře­čtu.“ Pak vy­ňal je­den ko­lá­ček z ko­ší­ku a po­dal jej Pavlí­ko­vi. „To­b ě dám, Ondře­jo­vi ne. To je ra­dě­ji sním sám. A dáš mi za to pět.“ „Ale já s se­bou ne­mám pe­ní­ze,“ ře­kl Pa­vel. Ješ­tě že ko­lá­ ček ne­na­kousl. „Kdo ří­ká, že mně dáš pe­ní­ze? Dáš mi za to pět bla­ho­ přá­ní k Vá­no­cům.“ „To mys­líš, abych ti po­slal vá­noč­ní líst­ky?“ za­ra­zil se Pa­ vel. „Kde­pak líst­ky. My tu ne­má­me lis­to­no­še.“ Ond­řej se vlo­žil do roz­ho­vo­ru: „Víš, on bu­de rád, když mu to řek­neš z očí do očí. Že mu pře­ješ štěs­tí a tak.“ Pa­vel se po­dí­val Pe­ka­řo­vi do očí a pak sto­je v po­zo­ru 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252676

před­ná­šel ver­šíč­ky, kte­rým ho na­uči­la ma­min­ka při osla­vě dě­do­vých na­ro­ze­nin: „Ty náš dra­hý dě­de – e – Pe­ka­ři, za tvou lás­ku za všecku, pře­ji já ti štěs­tí kaž­dý den, v no­cích vždy­cky krás­ný sen, rá­no šťast­né pro­bu­ze­ní, ba­bič­či­no po­hla­ze­ní.“ Za­ra­zil se, pro­to­že si ne­byl jist, má-li Pe­kař ně­ja­kou ba­ bič­ku, ale pak sta­teč­ně po­kra­čo­val: „zdra­vý ať jsi ja­ko buk, to nej­lep­ší pře­je ti tvůj vnuk.“ (S tím vnu­kem jsem za­se klo­pý­tl, ale snad mi to Pe­kař od­pus­tí.) Pe­kař do­je­tím sl­zel na to vět­ší i na men­ší oko, po­hla­dil Pavlí­ka a pak ře­kl: „Ta­ko­vé krás­né bla­ho­přá­ní jsem ješ­tě ne­sly­šel. Štěs­tí, dob­ré spa­ní, šťast­né pro­bu­ze­ní, po­hla­ze­ní, víš, mě už dlou­ ho ni­kdo ne­pohla­dil, za to ti tu­ze dě­ku­ji. Snad se to tvé přá­ní spl­ní a ně­kdo mě po­hla­dí. A zdra­ví, to je dob­ře, že mi pře­ješ zdra­ví. Ta­dy si vez­mi ješ­tě je­den ko­láč, teď jsi ta­ky můj vnuk.“ 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252676

Na to můj dal zvlášt­ní dů­raz. „Dob­rý člo­věk vždy­cky mů­že být dě­deč­kem a dob­rý klou­ček vnu­kem.“ Pak se ob­rá­til k Ondře­jo­vi: „Ty si ta­ky vez­mi ko­lá­ček, i když jsi vejtru­ba.“ A tak se pěk­ně se­sed­li a po­jí­da­li tu­ze dob­ré ko­láč­ky. Ješ­tě je­den zbyl, Pa­vel měl ti­síc chu­tí si o něj ří­ci, ale Pe­kař ja­ko by mu četl myš­len­ky, po­ví­dá: „Ten pá­tý ko­lá­ček dám Ma­tou­šo­ vi. On je ta­ky hod­ný, chce se po­sta­rat o Sva­tou ro­di­nu. On tu­ze uklí­zí ten dům po Ambro­žo­vi. Je­ží­šek se na­ro­dí u ně­ho hned pod zla­tou vě­ží. To za­se já se po­sta­rám, aby ta věž by­ la zla­tá. By­la to pro ce­lý bet­lém ostu­da, že ne­ne­cha­li Pa­nen­ ku Ma­rii s Je­žíškem v krás­ném po­ko­ji. Chu­dá­ci, v jes­lič­kách ja­ko ta ně­má tvář mu­se­li zů­stá­vat. Teď to bu­de ji­né. To uvi­ dí­te, jak si Sva­tá ro­di­na bu­de žít! Cedro­vým dře­vem Ma­touš za­to­pí v kam­nech, až se bu­de Je­ží­šek kou­pat.“ To­hle se Pavlí­ko­vi ne­zdá­lo. Od­jak­ži­va měl Je­ží­šek svou ko­léb­ku v jes­lič­kách, a na­jed­nou ho da­jí do krás­né vi­ly? Do­kon­ce do zla­té vě­že? „Ma­touš sem bě­ží. Má­vá klo­bou­kem a bě­ží sko­kem, až kle­sá,“ vy­kři­kl Ond­řej. Ma­touš oprav­du při­bě­hl a kle­sl una­ven ved­le nich. Prá­vě tak, jak to je v ko­le­dě. „To jsem se pro­bě­hl. Co­pak dě­la­jí mo­je ov­ce? Ješ­tě ne­ při­šel žád­ný ku­pec? Vy­vě­sil jsem ozná­me­ní, že pro­dám všech­ny oveč­ky, pro­to­že bu­du mít na sta­ros­ti Je­žíš­ka.“ Pav­lo­vi zvě­da­vost roz­vá­za­la ja­zý­ček: „Co­pak mu bu­ deš dá­vat jíst?“ 101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252676