KATHRYN HUGHESOVÁ
Alice se postavila a pevně ho objala. „To bude v pořádku. Něco vymyslíme.“ S úzkostí se podívala směrem ke dveřím. „Ale svému otci to zatím raději neříkej.“ Billy přikývl na souhlas. „Chudák Chrissie. Byl to takový šok, když mi to řekla, že jsem to nebyl schopný vstřebat. Prostě jsem utekl a nechal ji tam. Určitě je obavami bez sebe. Nemůžu uvěřit, že jsem se zachoval tak sobecky.“ Jeho matka byla zhrozena. „Billy! Musíš si s ní promluvit. Bezpochyby se cítí strašně. Panebože, to je chaos! To je den!“ „Máš pravdu, musím ji vidět. Moje chování bylo otřesné.“ Popadl sako z opěradla židle a políbil matku na krk. „Přijdu později.“ Billy běžel tři kilometry k Chrissie domů a nedělní oběd ho tížil v žaludku. Když dorazil na místo, sotva popadal dech a mokrá košile se mu lepila na kůži. Nejprve chtěl dům obejít a zaklepat na zadní dveře, ale poté si to rozmyslel a zamířil k přednímu vchodu. Položil prst na zvonek a dlouze ho tam držel. Náhle pocítil vůči doktoru Skinnerovi neuvěřitelné nepřátelství a bylo mu jedno, že ho tím naštve. Uslyšel, jak Leo nadšeně štěká a v duchu se modlil, aby mu přišla otevřít Chrissie. Bohužel to však byl nevrlý hlas jejího otce, který slyšel blížit se předsíní. Doktor Skinner otevřel dveře a podíval se na něj shora z výhodné pozice na schůdcích. „Pane Skinnere, prosím vás, je Chrissie, doma?“ „Ne.“ To Billyho zaskočilo. „Aha. A nevíte, kde je?“ „Ne.“ „A nevíte aspoň, jak dlouho tam bude?“ „Ne.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252607