KATHRYN HUGHESOVÁ
Alice se postavila a pevně ho objala. „To bude v pořádku. Něco vymyslíme.“ S úzkostí se podívala směrem ke dveřím. „Ale svému otci to zatím raději neříkej.“ Billy přikývl na souhlas. „Chudák Chrissie. Byl to takový šok, když mi to řekla, že jsem to nebyl schopný vstřebat. Prostě jsem utekl a nechal ji tam. Určitě je obavami bez sebe. Nemůžu uvěřit, že jsem se zachoval tak sobecky.“ Jeho matka byla zhrozena. „Billy! Musíš si s ní promluvit. Bezpochyby se cítí strašně. Panebože, to je chaos! To je den!“ „Máš pravdu, musím ji vidět. Moje chování bylo otřesné.“ Popadl sako z opěradla židle a políbil matku na krk. „Přijdu později.“ Billy běžel tři kilometry k Chrissie domů a nedělní oběd ho tížil v žaludku. Když dorazil na místo, sotva popadal dech a mokrá košile se mu lepila na kůži. Nejprve chtěl dům obejít a zaklepat na zadní dveře, ale poté si to rozmyslel a zamířil k přednímu vchodu. Položil prst na zvonek a dlouze ho tam držel. Náhle pocítil vůči doktoru Skinnerovi neuvěřitelné nepřátelství a bylo mu jedno, že ho tím naštve. Uslyšel, jak Leo nadšeně štěká a v duchu se modlil, aby mu přišla otevřít Chrissie. Bohužel to však byl nevrlý hlas jejího otce, který slyšel blížit se předsíní. Doktor Skinner otevřel dveře a podíval se na něj shora z výhodné pozice na schůdcích. „Pane Skinnere, prosím vás, je Chrissie, doma?“ „Ne.“ To Billyho zaskočilo. „Aha. A nevíte, kde je?“ „Ne.“ „A nevíte aspoň, jak dlouho tam bude?“ „Ne.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252607
DOPIS
Jak Billy tohoto muže nenáviděl! Snažil se ale ze všech sil mluvit klidně. „Tak dobře, můžete jí předat vzkaz? Anebo ne, asi bude lepší, když na ni počkám.“ Bez dalšího slova zavřel doktor Skinner dveře a dal na ně řetěz. Chrissie seděla na nejvyšším schodu a usmívala se pro sebe. Věděla určitě, že přijde, ale zachoval se hnusně a ona si potřebovala trochu uspořádat pocity. Myslela si, že mu neuškodí, když se nad svým ohavným chováním zamyslí. Nechá ho tam asi hodinku a půl čekat a potom za ním půjde. Billy seděl na chodníku, kouřil jednu za druhou a přemýšlel o budoucnosti. Ať se na to díval, jak chtěl, moc slibná nebyla. Jeho dívka čekala nemanželské dítě, její otec nesnášel ani pouhý pohled na něj, a navíc byla právě vyhlášena válka, v níž bude muset bojovat, ať chce, nebo ne. Vyskočil, když uslyšel kroky na schodech za ním. Samuel Skinner se sehnul a výhrůžně mu řekl do ucha. „Je doma, ale nechce tě vidět.“ Billy se otočil. „Cože? Nevěřím vám.“ „Dělej si, co je libo, ale já ti říkám, že ztrácíš čas. Zřejmě jste se nějak pohádali. Nevím, o co jde, protože ona mi to neřekne, ale já ti navrhuji, abys šel domů a na mou dceru zapomněl.“ Billy teď vstal a postavil se své Nemesis čelem. „To by se vám líbilo, viďte, ale bohužel nevíte všechno.“ Zvedl sako. „Řekněte Chrissie, že se vrátím zítra.“ Doktor Skinner se otočil a šel zpátky domů. Zavolal nahoru: „Chrissie, už odešel. Řekl, že má dost čekání. Prý mu za to nestojíš a stejně bude brzo pryč. Řekl, abys na něj nečekala, ale naložila si se svým životem, jak chceš. Nejsem si jistý, zda toho mladého muže ještě uvidíme.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252607
KATHRYN HUGHESOVÁ
Chrissie stála strnulá v šoku nahoře na schodišti a přidržovala se zábradlí. Nemohla tomu uvěřit. Chtěla ho jen chvíli nechat čekat, a on teď odešel. To snad není možné. Běžela do koupelny a zvracela do záchodové mísy, ale tentokrát to nemělo nic společného s tím, že v ní roste dítě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252607