P. S. z Paříže (Ukázka, strana 99)

„Jenže jste to nakonec neudělal.“ „Záměr se taky počítá, ne?“ Paul dolil Mie víno a navrhl jí, aby si přiťukli. „A na co si prosím vás chcete připíjet?“ „Na večeři, o které ani vy, ani já nemůžeme nikdy nikomu vyprávět. To samo o sobě je dost originální. Rád bych vám něco ve vší počestnosti navrhl.“ „Jestli máte na mysli moučník, neříkám ne, upřímnost za upřímnost, umírám hlady a ta ryba nebyla moc sytá.“ „Moučník taky!“ „Měl jste na mysli ještě něco jiného?“ „Mohla byste mi prosím ukázat ještě jednou ten dopis, který bych vám býval mohl napsat, rád bych si znovu přečetl jednu pasáž.“ Mia mu dopis podala. „Ano, to je přesně ono! Dokažme si, že máme víc odvahy než smyšlené postavy, přinejmenším tím, že nebudeme od stolu odcházet s pocitem ponížení. Vymažme všechno, co se až doteď stalo a co jsme si řekli. Je to jednoduché, stačí stisknout na klávesnici jedno tlačítko a text se vymaže. Pojďme celou scénu úplně přepsat od okamžiku, kdy jste vstoupila do restaurace.“ Mia se nad Paulovým návrhem usmála. „Vy jste opravdu spisovatel!“ „Hezká věta na začátek kapitoly a mohli bychom pokračovat vaší citací Trumana Capoteho.“ „Já myslela, že všichni spisovatelé jsou staří,“ zopakovala. „Ti, co neumřou jako mladí, tak asi nakonec dopadnou.“ „To je replika Holly Golightlyové.“ „Snídaně u Tiffanyho.“ „Jeden z mých oblíbených filmů.“ „Truman Capote, nenávidím ho a zároveň zbožňuju,“ prohlásil Paul.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252599

„Proč?“ „Tolik talentu na jednoho člověka, to je důvod k žárlivosti.

Taky se mohl rozdělit s ostatními, nemyslíte?“ „To možná mohl.“ „Líbil se vám můj dopis?“ „Něco na něm bylo, dost na to, abych sem dnes večer přišla.“ „Strávil jsem celé hodiny u počítače, než jsem těch pár řádek vyplodil.“ „Mně trvalo minimálně stejně dlouho vyplodit odpověď.“ „Moc rád si budu znovu číst, co jste mi napsala. Takže vy máte restauraci s provensálskou kuchyní? To je na Angličanku dost originální.“ „Každé léto jsem trávila v Provence, vzpomínky z dětství formují naše chutě a touhy, aspoň myslím. A vy jste vyrůstal kde?“ „V San Francisku.“ „Jak se z amerického spisovatele stane Pařížan?“ „To je na dlouhé vyprávění, ale nerad mluvím o sobě, nudilo by vás to.“ „Ani já o sobě nemluvím moc ráda.“ „Takže nám hrozí syndrom prázdné stránky.“ „Co kdybychom začali popisem prostředí? Na kolik stránek by to asi vyšlo?“ „Dva tři detaily k zasazení do prostředí bohatě stačí, možná ještě tak popsat celkovou atmosféru, ale pak už se čtenář začne nudit.“ „Já myslela, že na psaní neexistuje žádný návod.“ „Nemluvil jsem z pozice spisovatele, ale čtenáře. Vy máte ráda dlouhé popisy?“ „Ne, máte pravdu, často jsou dost zdlouhavé. Tak co budeme psát dál? Co udělají protagonisté téhle večeře?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252599

„Objednají si moučník?“ „Jenom jeden?“ „Dva, připomínám, že jde o první večeři, musí si ještě udržovat určitý odstup.“ „Jako spoluautorka si dovoluji zdůraznit, že by se jí velmi líbilo, kdyby jí dolil víno.“ „Výborný nápad, ostatně měl se o to postarat dřív, než ho musela upozornit.“ „Ne, to by si mohla myslet, že se ji snaží opít.“ „Zapomněl jsem, že je Angličanka.“ „Co ještě na ženách nesnášíte?“ „Když dovolíte, přeformuloval bych tu otázku pozitivněji; například co u žen oceňujete?“ „Nesouhlasím, to je úplně jiná otázka, a pak, kdyby ji položila, mohlo by to znamenat, že ho svádí.“ „Je to diskutabilní, ale budiž. Odpověděl bych: lhaní. Kdybychom použili mou formulaci, odpověď by zněla: otevřenost.“ Mia se na něj dlouze zadívala a nakonec prohlásila: „Nemám chuť se s vámi vyspat.“ „Prosím?“ „To bylo otevřené, ne?“ „Drsné, ale otevřené. A co vy oceňujete na mužích?“ „Upřímnost.“ „Neměl jsem v úmyslu se s vámi vyspat.“ „Připadám vám ošklivá?“ „Jste nádherná, mám z toho usoudit, že vám já připadám ošklivý?“ „Ne, jste jen nemotorný a nijak to nezakrýváte, což je dost vzácné a taky dojemné. Nešla jsem na tuhle večeři se záměrem začít nový život, spíš jsem chtěla udělat tlustou čáru za minulostí.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252599