Body-psychoterapie
Samozřejmě, slavnější je jeho citát, kde říká, že láska, kterou pacient v analýze cítí, je vždy rezistence na analýzu a analytik by měl vždy zůstat nestranný a nezaujatý. Po určitém hledání a diskusi na toto téma Mann uzavírá: ...naše chápání přenosové lásky se od vydání Freudova díla v roce 1915 (Poznámky o přenosové lásce) moc neposunulo. Přenosová láska je pro analytiky stále matoucí. Mann 1997: 52 V současnosti považuje psychoanalýza i psychoterapie protipřenos spíš za základní terapeutický nástroj než za překážku. Poukazuje se na to, že terapeut i klient jsou v úspěšné terapii transformováni a přenos a protipřenos funguje v obou směrech a je to „společné dílo“. Klient i terapeut se „posouvají“ a láska je v léčivé dynamice implicitní. Ale souhlasím s Mannem, že co se týče sexuální dynamiky, „přenosová láska“ je z mnoha důvodů často přisuzovaná klientovi a nepřizná se, že patří také terapeutovi. Terapeut často upřednostní ve vztahu převzetí silnější a pasivně-vnímavé „mateřské“ role, což může být hlavní obrana proti vztahu. Navíc je terapeut víc v pozici, kdy se brání svým nechtěným citům s omluvou, že pozornost si vyžadují přece city klienta a ne jeho. Zkrátka a dobře, jako projektivní identifikace se často popisují ty kvality, které jsou v konfliktu s ego-ideály většiny terapeutů. Mann 1997: 77 Jinými slovy, pokud bych něco cítil, způsobil jsi to ty. Jako terapeuti jsme spokojeni s přítomností agapé – lásky vyvolané bolestí druhého člověka, touhy starat se o ostatní a odsunout vlastní potřeby stranou. Ale co jiné druhy lásky? Možná, že humanistické terapie jsou koncipovány – zřejmě terapeuty, kteří si vybrali tuto orientaci a také jejich klienty – jako vztah v duchu Philie, a analyticky orientovaný terapeut vypadá jako mocnější a možná i víc ohrožující subjekt pro kontejnování klientovy nevědomé 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252593