Page 1

Body-psychoterapie

Samozřejmě, slavnější je jeho citát, kde říká, že láska, kterou pacient v analýze cítí, je vždy rezistence na analýzu a analytik by měl vždy zůstat nestranný a nezaujatý. Po určitém hledání a diskusi na toto téma Mann uzavírá: ...naše chápání přenosové lásky se od vydání Freudova díla v roce 1915 (Poznámky o přenosové lásce) moc neposunulo. Přenosová láska je pro analytiky stále matoucí. Mann 1997: 52 V  současnosti považuje psychoanalýza i psychoterapie protipřenos spíš za základní terapeutický nástroj než za překážku. Poukazuje se na to, že terapeut i klient jsou v úspěšné terapii transformováni a přenos a protipřenos funguje v obou směrech a je to „společné dílo“. Klient i terapeut se „posouvají“ a láska je v léčivé dynamice implicitní. Ale souhlasím s Mannem, že co se týče sexuální dynamiky, „přenosová láska“ je z mnoha důvodů často přisuzovaná klientovi a nepřizná se, že patří také terapeutovi. Terapeut často upřednostní ve vztahu převzetí silnější a pasivně-vnímavé „mateřské“ role, což může být hlavní obrana proti vztahu. Navíc je terapeut víc v pozici, kdy se brání svým nechtěným citům s omluvou, že pozornost si vyžadují přece city klienta a ne jeho. Zkrátka a dobře, jako projektivní identifikace se často popisují ty kvality, které jsou v konfliktu s ego-ideály většiny terapeutů. Mann 1997: 77 Jinými slovy, pokud bych něco cítil, způsobil jsi to ty. Jako terapeuti jsme spokojeni s přítomností agapé – lásky vyvolané bolestí druhého člověka, touhy starat se o ostatní a odsunout vlastní potřeby stranou. Ale co jiné druhy lásky? Možná, že humanistické terapie jsou koncipovány – zřejmě terapeuty, kteří si vybrali tuto orientaci a také jejich klienty – jako vztah v duchu Philie, a analyticky orientovaný terapeut vypadá jako mocnější a možná i víc ohrožující subjekt pro kontejnování klientovy nevědomé 102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252593


3 – Sexualita body-psychoterapie

zakázané touhy. Je jasné, že tato moc a touha, přitažlivost a averze jsou elementy, se kterými se terapeutovi nesedí ve svém křesle příliš pohodlně, obzvlášť u dvojice stejného pohlaví.

Psychodynamika sexuálního vztahu Sexualita je vztahově komplexní. Pro udržení dospělého sexuálního vztahu vyžaduje hodně zralosti a určitý stupeň integrace raných událostí. Ztráta ega a intenzita instinktivní síly („stoupání“) hodně ohrožuje osobu právě na „organismické“ úrovni, a to ani nebereme v potaz obtížnost vzájemného vztahu a vyjednávání o rozdílných potřebách a touhách. Sex evokuje a znovu probouzí raná témata identity a individuálnosti. May ([1969], 1974: 65) mluví o sexu jako o „úsilí dokázat svou identitu a osobní hodnotu“. Horrocks /1997: 74) říká, že sex nás zanese ke kořenům individuálnosti a „zahrává si s identitou a ztrátou identity“. Orgasmus u obou pohlaví vyjadřuje výbušné smazání hranic: při orgasmu si osoba není příliš jistá, kdo je kdo nebo kdo co dělá. Není to součást rozkoše? Horrocks 1997: 73 Ale u některých lidí vyvolává „hra s individuálností“ extrémní úzkost. Z velké části záleží na kapacitě ztělesněného ega jednotlivce, zda je ztráta hranic self prožívaná jako radostná expanze nebo jako ohrožující anihilace. V  termínech vývojové psychologie musí být osoba přinejmenším schopná objektní stálosti (viz 2. kapitola, obr. 1), aby udržela dlouhodobý sexuální vztah. Bezpochyby má mnoho klientů v  psychoterapii problémy se sexualitou kvůli nevytvořeným nebo nedostatečným hranicím self a poškození pre-sexuální interní dynamiky. Pokud chceme jako dospělí sexuální vztah, potřebujeme cítit, že můžeme čelit druhému člověku – muži nebo ženě – i s našimi strachy 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252593


Body-psychoterapie

a potřebami a připraveností na odmítnutí, rozchod nebo opuštění, aniž bychom ztratili pocit self a bezpečnou identitu. Setrvávání ve vztahu, kde nejsme schopni říct, kdo skutečně jsme, protože „lze ztratit příliš mnoho“, je recept na vyhýbavý nebo duchem nepřítomný sex. Pro otevřené sexuální vyjádření je zásadní emoční upřímnost a transparentnost. Musíme být schopni cítit, že jsme oprávněni potkat se s druhým, aniž bychom byli nutně uspokojeni, odvážit se být se svou touhou a zároveň udržet víru v sebe sama, když není druhým člověkem vítaná. Je to vnitřní i vnější vyjednávání plné úskalí a možných zklamání, takže mnoha lidem přijde jednodušší vyhnout se vztahu nebo přijmout kompromis a přijmou o hodně méně, než skutečně chtějí. Tato rezignace reprezentuje „charakterový pancíř“, o kterém se mluvilo v druhé kapitole. Pokud chce „mít“ klient svou sexualitu, musí být emočně „za“ svými impulsy, musí být schopen ustát výzvu a nesouhlas a být nezávislý na přijetí. S tím přináší sexuální vztah víc nejistoty, protože „se osoba pohybuje na hraně“, je to identifikace s touhou. Nemůže to být – a obvykle to není vnitřně prožíváno jako – polovičatý vztah. Buď je nebo není. Podmínkou takového milostného spojení jsou dvě samostatné entity. Když se spojí, mohou se vzdát své oddělenosti a splynutím vytvořit jednotu. Vztah, který je tímto vytvořen, vytváří „další“, třetí entitu, neboli pouto mezi dvěma. „Spojení“, které se psychicky podobá vztahu matka-dítě se všemi protichůdnými omezeními, zákazy a zábranami stejně jako s pozitivními hranicemi a závislostmi. Dospělý sexuální vztah vyžaduje přijetí závazku k této třetí entitě, kterého je osoba součástí a je odpovědná za její společné vytváření (viz obr. 10).

104

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252593

Body-psychoterapie (Ukázka, strana 99)  
Body-psychoterapie (Ukázka, strana 99)