Až teď jako by ho Ronovský zaregistroval. Obrátil se k němu a než mohl závodčí cokoliv podniknout, vrhl se na něj, pevně ho objal a políbil na tvář. „Jsme Československo!“ Tváře mu hořely nadšením, ale jinak vypadal zcela příčetně. „Už se nemusíme bát. A včera… Včera jsme to udělali správně.“ „Co blázníš?“ Ronovský se vrhl ke stolu, odkud sebral papír popsaný svým úhledným rukopisem. „Čti. Tohle přišlo z okresního velitelství v Semilech hned, jak jsi odešel. Je to přímo od nejvyššího!“ „Jako od císaře?“ „Koho zajímá císař?“ ušklíbl se Ronovský, který nedokázal potlačit radost nad tím, že už ví, na čí stranu se bezpečně postavit. „To je od zemského velitele generála Řezáče.“ Kališ si vzal papír a to několikařádkové poselství si pročetl. Pak jen pokýval hlavou a uznale hvízdl. Byla tam toho napsána spousta o lásce k vlasti, důvěře a neochvějném slovanském citu – ale to nejdůležitější stálo hned na začátku. Řezáč složil přísahu pražskému národnímu výboru a oznamoval všem četníkům, že se „odpoutal od starého systému a převedl Vás pod prapor pravé vlády naší milované vlasti“. Takže to, co říkal Vávra, byla pravda. Stará monarchie se rozpadala a už nemohla počítat ani s četnictvem. Teď už jí zbývala jen armáda, a jestli se její představitelé zachovají stejně jako Řezáč, Rakousko definitivně skončilo. Odložil papír a vydechl úlevou Takže nic z toho, čeho se v posledních hodinách bál, se přeci jen nestane skutkem. Všechno bude jako před válkou a to, k čemu tady včera došlo, jako kdyby se nikdy nestalo. „Ví už o tom Werner?“ Ronovský přitakal. „Hned jak jsem mu to řekl, přestal nadávat. Očividně mu došlo, že jsme na správné straně.“ Kališ se obrátil k pootevřeným dveřím do Wernerovy ložnice. Bude se strážmistrem muset probrat Vávrův návrh na jeho
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252571