19 Joona Linna ujíždí co nejrychleji kolem jezera Järlasjön. Hustě se snášející sněhové vločky beze stopy mizí, jakmile se dotknou temné vodní hladiny. Znovu se pokouší dovolat Valerii, ale nebere telefon. Panika mu probleskuje do vířících myšlenek. Má pocit, jako by Jurek Walter seděl na sedadle za ním a nakláněl se dopředu. „Zašlapu tě do země,“ zašeptá. Joona si pomyslí, že byl pomalý — že Jurkův systém prohlédl příliš pozdě. Valeria stále nebere telefon. Jestli teď potká jakékoli auto, musí předpokládat, že je to Jurkův komplic. Musí zastavit šikmo přes cestu, zablokovat průjezd a vyskočit ven. Lehnout si do příkopu a být připraven zastřelit řidiče přes čelní sklo. Na úzké silnici za Hästhagenem může ještě o něco zrychlit. Červená světla ozařují sněhový vír za vozem. Po chvíli se les otevře. Černá hlína na polích je pokrytá čerstvým sněhem. Když odbočuje na cestu k Valeriinu zahradnictví, vánice ustupuje, vločky jsou menší a tančí k zemi pomaleji. Na cestě i na prostranství před zahradnictvím jsou patrné čerstvé stopy těžkého auta. Valeriino auto to nebylo — to stojí tam kde obvykle, s těžkou vrstvou sněhu na střeše, čelním skle i kapotě. Ve sklenících se svítí, ale nikde není nikoho vidět. Joona stočí volant kolmo k vyjetým stopám, vjede do hlubokého sněhu, srovná kola a zacouvá, takže jakémukoli dalšímu vozidlu přehradí cestu. Ze sedadla spolujezdce vezme tašku, vystoupí, zasune ruku pod sako a vytáhne svůj colt combat.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252555