25. prosince Ráno na první svátek vánoční volá Ilaria v sedm sedmnáct. Besana zvedne telefon a zavrčí. „Celou noc jsem četla,“ řekne. „V kolik se sejdeme?“ Besana šátrá rukou na nočním stolku a hledá budík, podívá se na displej. „To se člověk nemůže vyspat ani na Vánoce?“ „Aha, tak promiňte. Myslela jsem, že chcete pracovat. Mimochodem, veselé svátky! Mám vám popřát i za tetu. Přece jen jste jí sympatický, víte?“ Ticho. Zívnutí. „Vy se ale vykecáváte, Pijavice. Sto dvacet pět znaků včetně mezer. Zhruba. Kurva, vždyť jsem se ještě ani pořádně neprobudil. Sto dvacet pět znaků je moc. Přijďte za půl hodiny,“ nařídí jí a zavěsí. Ilaria přinese vánočku, koupenou v supermarketu, a balíček kávy. „Vánočku taky nesnášíte?“ „Ne, jenom mazanec,“ odpoví Besana. „A hele, kafe. Dobrej nápad, doufám, že někde vyštrachám konvičku.“ Pak si ji prohlédne. Je celá v červeném, včetně punčoch. Besana vzdychne. „Veselý svátky, Piattiová. Dneska jste trochu oslepující, ale snad to nějak vydržím.“ Ilaria se přehrabuje v kuchyňských poličkách, brzy najde osmihranný dolní díl moka konvičky i nástavec, ale chybí filtr a trychtýř. Ty budou bůhví kde. Mezitím Besanovi sděluje, na co přišla. „Zajímalo mě, jestli Verzeniho umístili do vězení nebo na uzavřené psychiatrické oddělení. Během vyšetřování povolali dva odborníky. Jednoho vybrala obhajoba, druhého obžaloba. Hele, našla jsem filtr!“ Zapadl do plechovky na sušenky. Ilaria do něj nasype kafe. „Obhajoba vybrala Cesara Lombrosa, který nechal Verzeniho okamžitě převézt do laboratoře v blázinci, aby provedl antropo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252553