Jen co vstoupil do bytu, zjevila se Alena v předsíni, ptala se, co tady dělá. Vzal si volno, aby s ní mohl po snídat, odpověděl a ona se zeptala, kdo je teď v kavárně. „Naše nová kolegyně. Zaměstnal jsem ji a mohla začít už dnes.“ „Přece ji nemůžeš hned první den nechat v kavárně o samotě.“ „Máma tvrdila, že prý na ni udělala dobrý dojem.“ „Na můj názor sis ale nepočkal.“ „Protože jsem si jistý, že si ji oblíbíš.“ „Rychle připravím snídani,“ utrousila, poslala ho do obýváku a odebrala se do kuchyně. Matthias se zabořil do pohovky a zapnul si televizi. Když Alena prostřela a přisedla si k němu, vylíčil jí přijímací pohovor. V tu chvíli mu zavolala máma. Ptala se, zda se za ním už stavila Lisha. Ano a už dokonce pracuje, odpověděl jí a Alena si od něj mobil vyžádala. Podal jí ho a obrátil pozornost k televizi. Sledoval zprávu o dvou mladých mužích, kteří se do sebe pustili před nějakým musicbarem a pobodali se noži. Zabrousil pohledem k Aleně a spatřil, jak se usmívá, pak se zase otočil k televizi a viděl a slyšel rozrušenou svědkyni prohlašovat, že se jednalo o cizince, údajně migranty z východní Evropy, a ona prý nechápe, proč člověk s sebou musí hned brát nůž, k čemu tady vlastně potřebuje zbraň, když se jde přece jen bavit do musicbaru.
Čerstvý sníh ležel na zemi jako bílý koberec, měkký a nádherně třpytivý, ulice byla jako proměněná, neděle zvláštně tichá. Matthias před kavárnou zpomalil, zastavil 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252535