jen z toho, co vidí kolem sebe.“ Jako nûkdo, kdo vybudoval knihovnu ve Var‰avû a posléze knihovnu ve vilenském ghettu, si plnû uvûdomoval rozsah páchaného zloãinu a odvíjející se kulturní pohromu. V‰iml si také paralely mezi osudem vilensk˘ch ÎidÛ a jejich knih. „Smrtelné kfieãe Îidovského vûdeckého ústavu jsou protrahované, ale jako v‰echno tady i tenhle institut skonãí v masovém hrobû s mnoha ostatními. … Masov˘ hrob se plní ‚odpadem‘ a roste s kaÏdou minutou.“11 Pohl byl oproti tomu s efektivitou vilenské operace pomûrnû spokojen. Ve zprávû pro své berlínské nadfiízené se chlubí: „Knihy tfiídí Ïidovské pracovní síly. … Nepotfiebn˘ materiál jde na odpad. … Tfiídûní v YIVO je efektivní, protoÏe eliminuje nutnost posílat do fií‰e zbyteãné písemnosti.“12 Stejn˘ osud jako knihy postihl i náboÏenské pfiedmûty. Tfii sta svitkÛ Tóry ukraden˘ch t˘mem ERR skonãilo v místní koÏeluÏnû, kde pouÏili pergamen na správku podráÏek nûmeck˘ch vojensk˘ch bot. Tento nápad na recyklaci vy‰el od Sporketa. KoneckoncÛ podnikal s dobytkem a kÛÏí.13 Pohled na svitky urãené k znesvûcení byl nejtûωí pro Kalmanoviãe, kter˘ patfiil mezi vûfiící: „V na‰í dobû vypadají tak zvlá‰tnû. Dnes jsem je vidûl na dvou místech – ve v‰í bídû a zmaru. Z rozkazu na‰ich pánÛ se opíraly o zeì v koutû na pÛdû – desítky obnaÏen˘ch svitkÛ Tóry a prorokÛ, velké i malé, milované a kfiehké. Jak to s nimi dopadne?“14 Vrcholného destruktivního aktu se patrnû dopustil Pohl, kdyÏ zaslal olovûné desky o váze ‰edesát tun, na nichÏ v Rommovû nakladatelství vy‰el Talmud, do slévárny, kde je roztavili. Olovo bylo následnû posláno do nûmeck˘ch zbrojafisk˘ch závodÛ. Slévárna Pohlovi zaplatila tfiicet devût marek za tunu.15 Niãení se net˘kalo pouze Ïidovsk˘ch písemností. Jak pfiedpokládal Mullet, SporketÛv t˘m zaãal ve Vilnû zpracovávat také „opoziãní materiály“. Do budovy na Wiwulského 18 zaãaly proudit ruské 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252413