Nemravná dívka na vdávání
„Ty že jsi přijel za mnou do Čech?“ otázal se. „A posílá tě můj znamenitý přítel kníže Oldřich?“ „Oldřich ne!“ vykřikl. „Posílá mě strejda Kochan!“ „Neznám strejdu Kochana,“ zavrtěl hlavou markrabě, „a nevím, proč bych měl přijímat jeho posly! To už by mě vážně mohl obtěžovat kdekdo! Jsem markrabě, a ne nějaký mlynář nebo chalupník! Kdo je ten zpropadený Kochan, který si myslí, že si může jen tak hvízdnout na pomazanou hlavu Francké říše?“ „Kochan,“ řekl Prkvoj, „je uznávanou hlavou chrabrého rodu Vršovců!“ „Ták?“ podivil se Bílý, „a kdo jsou ti Vršovci? Mají snad svůj stát, a já o něm nevím? Nebo je to banda zavšivených tuláků, kterou je nejlépe smést z povrchu zemského?“ „Jsou to poddaní českého knížete,“ informoval ho s úsměvem Ucho, „ale mají s ním nějaké nesrovnalosti!“ „Tedy vzbouřenci!“ zvedl obočí markrabě. „Krvelačná chátra, která se nechce podrobit zákonnému vládci! Je to tak?“ „To ne!“ kňučel Prkvoj. „Ale strejda Kochan říkal…“ „Je to zřejmě vyšinutý člověk,“ konstatoval Ucho s uspokojením. „Poslal toho ubožáka za tebou, aby žaloval na syna svého knížete Břetislava. Tento junák, kterého si ve Francké říši všichni vážíme, chce prý unést z kláštera tvou sestru Jitku!“ „Mou sestru?“ vyprskl Ota. „No to se povedlo! Břetislav chce unést mou sestru!“ „Ujistil jsem ho, že žádnou sestru nemáš,“ pokračoval Ucho, „ale nevěřil mi.“ „Mně snad uvěří,“ mínil markrabě. „Nebo snad ne?“ Prkvoj byl dokonale zmaten. Stále si sahal na hlavu, aby posoudil stupeň horečky, která se ho zmocňovala, a drmolil cosi o strejdovi Kochanovi.
98
Nemravná dívka_tisk.indd 98
06.09.2018 13:45:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252337