Page 1

FAUSTOFEN

„Morkovej trh je novej druh trhu,“ vysvětlovala Lily Belascoová. Pikniková večeře už skončila a všichni, kteří ochutnali černo­ bylský med, byli stále naživu. Následovala jsem ji směrem od citronového hájku po žlutě vyznačené cestě, kterou jsem přišla. „Je to experiment, místo pro nový nápady. Nový nástroje. Nový jídlo.“ „Ale co je zač tohle místo?“ zeptala jsem se. „Aha. Když ještě fungovala základna, byl tu sklad munice. Není to super? Dlouhý a úzký, jako takový zrcadlo trajektový budovy.“ Trajektová budova z podsvětí. Jo, chápala jsem, proč se to tu zamlouvá zrovna Lily Belascoové. Jak nad zemí, tak pod zemí. „Tady dole skladovali rakety,“ pokračovala. „Zvedali je tam­ tudy,“ ukázala ke střešnímu oknu, „do letadel, řekla bych. Neboj se. Podlaha už radioaktivní není.“ Na místo, které už nemá být radioaktivní, tam bylo dost divného světla…

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251905


„Tohle jsou pěstírny. Všude růžový LED osvětlení. Tuhle část spektra prej rostliny absorbujou účinněji. Zeptej se Kenyatty, ten ti řekne víc.“ Belascoová ukazovala na stánky, které jsme míjely: „Tohle je kávovej bar. Provozuje ho Naz Kalil — první barista v Green­ light Coffee. Tamhle dělají novej typ smoothie. Než ho vyzkoušíš, pořádně se podívej. Tamhle za rohem — sušenky z cvrčků. Zrovna je cítím. Mmm.“ Dorazily jsme na místo poblíž dveří, kterými jsem přišla, daleko od světla citronového hájku. Ve stínu tam stál prázdný stánek. „Tak jsme tady. Tady bych chtěla tebe a tvýho robota.“ Došlo k nedorozumění. „Já robota nemám. Jenom s nima pracuju.“ Lily Belascoová zašátrala po stěně skladu a našla vypínač, kterým rozsvítila světélkující trubky nad stánkem. Ten byl vybavený stejnými proprietami jako ostatní — kuchyňská linka, nějaké drátěné police, průmyslový dřez — a kromě toho se pyšnil pingpongovým stolem bez síťky, jednou skládací židlí (momentálně složenou) a konečně obrovitou pecí na chleba, šedou a lhostejnou, o velikosti malého auta. Lily se na mě upřímně podívala. „Každý trh v Bay Area potřebuje nejmíň tři věci. Nóbl kafe, divnej med a kváskovej chleba. Naz je tady od začátku a zrna praží laserem. Gracie mi zajišťuje med. Ty bys mohla bejt moje pekařka. Ale jak jsem řekla, je to místo pro nový nástroje.“ Usmála se. „Chci robotickej chleba.“ „Já — nemám — robota.“ Nevinně na mě pohlédla. „Sežeň si ho.“ „Proč prostě nemůžu normálně péct chleba?“ „Jestli chceš normálně péct chleba, běž do Colmy. Tady potřebuju, abys dělala něco jinýho. Nový nápady nejsou vždycky… Vidělas mouku z cvrčků? Vypadá jako mouka. Když to lidem vysvětlíš, zaujme je to, ale jak se blíží naše otevření, uvědomuju si, že potřebujeme něco, co bude mít větší šmrnc. Ty, jako pekařka, bys ten šmrnc mohla zajistit.“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251905


Ještě nikdy mě nikdo nepozval, abych něčemu zajistila šmrnc. „Sežeň si robota a tohle místo je tvoje. Budeš mít exkluzivní licenci na kváskovej chleba. Trh má zatím zkušebně otevřeno každou středu dopoledne. Podívej, seš hned u dveří. Budeš mít vyprodáno. Sežeň si robota.“ Moje rozladěnost se při kontaktu s problémem vytratila, stejně jako už aspoň stokrát v Crowley a General Dexterity. Možná že právě tohle byla moje velká slabina: jakmile pro mě úkol představoval aspoň malou výzvu, veškerý pocit nespravedlnosti se rozplynul a já jsem prostě tiše pracovala, dokud nebylo hotovo. Asi jsem se to naučila ve škole. Na tenké kovové obrubě lemující vnitřek trouby jsem si všimla vyleptaného jména výrobce té obrovské pece — Faustofen z Mnichova. Vyhledala jsem si ho na fóru Lepkem světem — ve skladišti byl hodně rychlý bezdrátový internet a síť se jmenovala Cruciferous — a zjistila jsem, že trouby téhle značky jsou mezi průmyslovými pekárnami považovány za nudné, ale spolehlivé dříče. Trouba Faustofen tedy rozhodně šmrnc nenabízela. Musela jsem trochu pohledat, než jsem ve skladu našla přístupnou spíž se základními surovinami, včetně mouky a soli (sůl značky Diamond Crystal, takže jsem si na chvíli připadala, jako že se chytám). Smíchala jsem mouku s vodou, nakrmila tím kvásek z Klementovy a pak pozorovala, jak bublá a šumí. Bylo pozdě, skoro půlnoc, ale já jsem byla bdělá, vzpružená zvědavostí. Tak šmrnc, jo? Uvidíme. Vypracovala jsem těsto a nechala ho odpočinout. Stála jsem čelem k Faustofenu. Všechny ovladače byly v němčině, ale co na tom může být těžkého? Ukázalo se, že spousta věcí. Trvalo mi deset minut, než jsem si vyvodila, jakou kombinací troubu zapnout. Když se mi to povedlo, ozvalo se hluboké humpf vnitřních hořáků, až jsem uskočila.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251905

Kvásek (Ukázka, strana 99)  
Kvásek (Ukázka, strana 99)