jsem se předvedl sám sobě. Víte, o čem jsem přemýšlel? Pře mýšlel jsem o přírodě. Znovu jsem myslel na hyeny. Vzpo mněl jsem si, že hyena je urputný predátor. Hyeny občas útočí i na lvy. Na pohled nejsou nic moc, tyhle hyeny, ale postarat se o sebe umějí. A tak jsem pozvedl skleničku. Po zvedl jsem skleničku a připil si sám na sebe: „Ploď a množ se.“ Kalíšek byl přesně tam, kde Diane předeslala. Roland ho s nábožnou opatrností položil na sáček s vatovými tam pony. Hrnek pro batolata trůnící na obláčku. Otevřel jsem ho a zhodnotil obětinu. Nažloutlý povlak sotva zakrýval dno. Vypadal jako kaučukové lepidlo. Když se nad tím zamys líte, dojde vám, jak je to hrozné. Je hrozné, že ženy něco takového potřebují. Něco tak ubohého. Musejí z toho šílet: mají všechno, co je třeba k stvoření života, kromě těchhle mrzkých kvasinek. Vypláchl jsem Rolanda vodou z kohout ku. Potom jsem se přesvědčil, že jsem zamčený. Nechtěl jsem, aby mě někdo přistihl. To bylo před deseti měsíci. Krátce nato Tomasina otěhot něla. Nafoukla se do velkolepých rozměrů. Když v Nemoc nici sv. Vincenta v péči porodní asistentky porodila, byl jsem na služební cestě. Ale oznámení jsem nezmeškal:
Tomasina Genoveseová hrdě oznamuje, že 15. ledna 1996 se narodil její syn Joseph Mario Genovese, dvě kila čtyřicet.
98
Jeffrey Eugenides
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251902