Mějte hezký den Jazyk se stále vyvíjí a být pořád škarohlídem a jazykovým puristou nejde; to bychom mluvili dodnes češtinou doby svatého Václava. Na druhou stranu se domnívám, že jazykové změny a inovace by měly, pokud možno, přicházet od těch, kteří s jazykem umějí zacházet, a mají tudíž v této oblasti autoritu. Je jasné, že ne každá doba má svého Karla Čapka, ale přece jen je na mě příliš, když podobu budoucí češtiny ovlivňuje reklama, která nám radí: jít do Snickers. Také bych tvůrcům té reklamy rád poradil, kam mají jít, a bylo by to jadrně české. Nechci jen tak lamentovat nad češtinou; jde mi o něco jiného. Podívejme se na výraz „mějte hezký den“. Kromě toho, že jde o anglicismus, ukazuje tento výraz ještě jednu zajímavou věc. Totiž, že žijeme ve světě, kde jde o to, co nejvíce toho mít. Kdysi jsme si vždy hezký den navzájem přáli prožít, a proto jsme říkali „přeji dobrý den“. Dnes si přejeme hezký den mít čili „shrábnout si jej“, s trochou nadsázky „vlastnit“. A v budoucnu nejspíš i koupit, protože brzy se bude prodávat už úplně všechno: „V nabídce máme zcela nové, a ještě suprovější hezké dny, navíc obohacené vitamíny a aktivními bělicími enzymy.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251737